Steve, jak jste se cítil ve svém první utkání za Mladou Boleslav?
Myslím, že můžu být spokojený. Je těžké skočit do hry po dlouhém zranění. Měl jsem samozřejmě obavy, jak to zvládnu psychicky. Je to velká mentální zkouška vše se naučit. Ale jsem spokojený s tím, jak to šlo. Jen je škoda, že jsme nevyhráli, to jsem si hlavně přál. Bylo by hezké, kdyby mi nevzali gól, který jsem dal. Měl jsem šance na skórování a s postupem zápasu jsem se cítil stále lépe. Je to o tom zvládnout vlastní očekávání, když se vracíte po tak dlouhé době. Nemůžete být hned stoprocentní. Několik zápasů trvá, než se úplně začnete cítit ve své kůži.
Kolovaly prognózy, že letos už si hokej nezahrajete. Čím to, že jste se dokázal vrátit už v lednu?
Myslím, že tým a vedení si zaslouží velké díky za to, že mi důvěřují natolik, že mě nechali odjet domů a rehabilitovat s lidmi, které znám. Pomáhala mi i rodina. Tohle byly faktory, které pro mě byly důležité po psychické i fyzické stránce. Rehabilitace proběhla opravdu dobře. Samozřejmě jsem odehrál svůj první zápas, a to necelých pět měsíců po operaci, to je opravdu rychlé. Ale nebudu lhát, obětoval jsem hodně úsilí. Hodně tvrdé práce. Jak už jsem řekl, vděčím týmu za podporu a důvěru, že mě nechali udělat vše po mém.
Samozřejmě už to nějakým způsobem proběhlo, můžete ale vy sám popsat a přiblížit, co přesně se vám stalo?
Přetrhl jsem si Achillovu šlachu v jednom z prvních týdnů, kdy jsem přišel do Mladé Boleslavi, a to ještě před prvním předsezonním zápasem. Byla to smůla. Nikdo za to nemůže. Stalo se mi to během tréninku mimo led. Ucítil jsem velké prasknutí a hned jsem věděl, že je zle. Ale už jsem to zažil. Tenhle typ zranění už jsem měl, myslím, před třemi nebo čtyřmi sezonami. Už jsem věděl, co musím udělat pro uzdravení. Když jsem rekonvalescencí procházel podruhé, věděl jsem, z jakých chyb se musím poučit. A šlo to dobře, ale nechci to zakřiknout, protože vždycky existuje riziko, že se můžete zranit znovu. Ale nečekal jsem, že to půjde takhle rychle. To, že jsem mohl hrát a cítil jsem se tak dobře, je pro mě osobně velká výhra.
Kdy jste začal s tréninkem?
V posilovně jsem začala skoro hned. Neodpočíval jsem moc dlouho, zhruba jeden nebo dva týdny po operaci jsem ležel na gauči a nic nedělal, a pak už mě čekalo spousta rehabilitací. Musel jsem na sobě hodně pracovat, spousta hodin každý den a několik sezení každý den. Jsem rád, že už mám tuhle část za sebou a můžu dělat to, co mě baví, tedy hrát hokej.
Kdo vám nejvíce pomohl? Doktoři, rodina?
Moje žena se musela více věnovat našim dětem. Měl jsem spoustu lidí kolem sebe, se kterými jsem trénoval, abych se dal do kupy, ať už to byli doktoři, fyzioterapeuti. Vše jeden člověk nezastane. Používal jsem spoustu různých rehabilitačních metod. Dělal jsem, co jsem mohl, nechtěl jsem klub zklamat. Chtěl jsem jim splatit tu důvěru za to, že mě pustili domů. Abych jim ukázal, že jsem udělal maximum. A myslím, že odehrát zápas po pěti měsících je mnohem rychlejší, než kdokoliv čekal.
Ze zápasu s Českými Budějovicemi berete jeden bod. Je to vzhledem k průběhu utkání hodně, nebo málo?
Je to ztráta, chtěli jsme víc. Pamatuji si zápasy z loňské sezony, když jsem hrál ještě v Brně, s Motorem se u nich doma vždycky hrálo těžko. Hrají tvrdě a rychle. Byla to i trochu smůla. Dal jsem branku, kterou pak odvolali. Budějovice následně daly gól a my jsme najednou prohrávali o dva. Ale dostali jsme se zpátky do hry a ukázali charakter a srdce. Vrátit se domů s bodem je lepší než nic. Ale bylo by hezčí mít dva.
Vypadá to, že vám trenéři věří, nasadili vás do první lajny. Jaké to je pro vaše sebevědomí?
Je to skvělé. Když jste hráč a vracíte se po zranění, tak všichni vědí, že bude chvíli trvat, než se dostanete na 100 % svých herních schopností. Ale musíte si tím projít, musíte hrát. Musíte se dostat na led. A když uděláte chybu, je potřeba se z ní poučit. Je to i o tom vlastním očekávání, o kterém už jsem mluvil. Mám radost, že jsem se cítil dobře, nohy se cítily dobře. Samozřejmě zápas je něco jiného než trénink. Chce to čas, nicméně doufám, že za pár zápasů budu stoprocentní.
Už jste mluvil i o tom vašem gólu, který byl nakonec odvolán. Co byste k té situaci řekl?
Mrzí mě, že to nakonec branka nebyla. Mým úkolem je dávat góly, a to mě baví celou moji kariéru. Když se vám povede trefit se hned v prvním utkání po návratu, spadne z vás nejistota a cítíte se sebevědomější. Sudí se ale rozhodli správně. Takové věci se dějí. Jsem rád, že se nám podařilo z přesilovky vyrovnat, a že jsem týmu mohl alespoň asistencí.
Zasáhl jste i do nájezdů. Hlásil jste se dobrovolně, nebo si vás trenéři vybrali?
Vybrali si mě, ale já jsem chtěl jet. Je to samozřejmě rozhodnutí trenéra, ale já chci vždycky jet. Gólmana jsem si chtěl rozpohybovat, viděl jsem pohyb, ale nakonec mi to chytil. Předvedl dobrý zákrok.
Děkujeme za rozhovor.
