Patriku, naposledy jsme spolu mluvili v červenci 2023 po draftu do WHL (Western Hockey League), kam jste před sezonou 2023/2024 také odešel. Jaké to v Kanadě bylo a v čem u sebe vnímáte největší posun?
Očekávání to asi úplně nesplnilo. Sám jsem čekal, že to třeba bude delší a uchytím se tam, ale stalo se, co se stalo. Na druhou stranu mi to ale dalo hodně, co se týče hokejových zkušeností i obecně do života. Kdybych zůstal tady a nebyl alespoň chvíli venku, tolik bych se neposunul. Přibylo mi sebevědomí a více si teď věřím na puku a díky menšímu kluzišti i rychlejší hře jsem si zvykl i tady hrát jednodušeji. Samozřejmě jsem si tam polepšil i v angličtině, kterou teď umím perfektně. Zažil jsem si tam i ty jejich slangy, což hlavně zpočátku nebylo vůbec jednoduché na porozumění.
Docela rychle jste zažil i trejd. Jaké to bylo, po zabydlení znovu řešit stěhování z Moose Jaw o dům dál? A proč k tomu došlo?
Bylo to celé hrozně narychlo a sám jsem vůbec netušil, že něco takového nastane. Kabinou se nějak šířilo, že se Martin Ryšavý vrátí, a tak jsem volal agentovi. (V kanadské WHL může každý z týmů mít v jednu chvíli dva importované hráče. Martin Ryšavý v organizaci působil v předchozích letech a jako zkušenější overage hráč po draftování Columbusem dostal před prvoročákem Patrikem přednost, pozn. red.) Ten mi říkal, že ještě nic neví a nic s ním neřešili. No a pak se tam ze dne na den Martin objevil v kabině, přičemž o tom se mnou nikdo do té doby nemluvil. Až potom se to začalo řešit. Bylo to pro mě velmi těžké, protože jsem si zrovna zvykl na tým a všechno okolo a pak jsem z toho vypadl. Začít celý ten proces nanovo jinde bylo těžké.
V organizaci Vancouver Giants jste potom strávil následující období a po uzdravení Slováka Samuela Honzeka jste skončil v nižší BCHL (British Columbia Hockey League). V čem byla třeba tahle soutěž odlišná od té nejvyšší?
Ve Vancouveru jsem byl spokojený, měl jsem dostatek prostoru na ledě. Řekl bych, že to byly nejlepší časy v mém působení za mořem. Po přesunu do BCHL byl rozdíl především v kvalitě a myslím, že byl poměrně velký. Pořád to bylo na menším hřišti a létalo to tam nahoru dolů, takže v tomhle směru to bylo dost podobné. Nejvyšší liga ale samozřejmě byla někde jinde. A to nejen svou kvalitou, ale také sledovaností medií a tak.
Jestli si vzpomínám dobře, tak jste se do Čech vracel krátce po uzávěrce přestupů v únoru 2024, a tak jste po zbytek jara nemohl hrát. Je to tak?
Ano a bylo to pro mě velmi těžké hlavně na psychiku. Vlastně jsem s klukama celou tu dobu trénoval na ledě i na suchu, ale nešlo s nimi hrát. Právě tohle bylo na hlavu nejtěžší, protože jsem je dennodenně sledoval, byl součástí týmu, ale to nejpodstatnější jsem nemohl. Ještě jsem k tomu musel ve škole dodělávat rozdílové zkoušky po tom, co jsem byl přes podzim a zimu pryč na distanční výuce, abych se mohl na školu zpátky vrátit.
Patrik Král v dresu Vancouver Giants, kteří na podzim roku 2023 vzdávali hold rozhodčím, foto: @whlgiants
Fanoušci vás v dresu áčka mohli zaregistrovat poprvé v přípravném utkání s Hradcem v létě, potom při lednovém derby s Libercem. Jak na první zkušenosti s áčkem vzpomínáte?
Z toho léta si toho moc nepamatuju. Ale určitě pro mě bylo dobré, že jsem si takhle mohl okusit dospělý hokej. V začlenění k týmu mi po všech směrech pomohli mladší kluci jako Hrady nebo Zavy, což bylo super (Vojtěch Hradec a Jan Závora, pozn. red.). Kdykoliv jsem měl nějakou otázku, mohl jsem se jich v klidu zeptat a všechno jsem věděl hned a jasně. A Liberec? Za mě neskutečné. Vždycky, když jsem na áčko chodil koukat, tak jsem si přál na té střídačce jednou sedět. Nakonec mi ani tolik nevadilo, že jsem nedostal ani jeden šift. (úsměv) Mohl jsem prostě jen být u toho a začít tu pravou atmosféru plné haly a kotle. Bylo to super.
Pokud se nemýlím, tak jste ale s předstihem věděl, jakou roli v tom zápase budete mít, že?
Věděl jsem to a byla tam velká pravděpodobnost, že nakonec hrát nebudu. Pořád jsem ale tak trochu doufal, že by to třeba přijít mohlo. Asi jsem ale měl jen nabírat zkušenosti, abych potom při prvním startu věděl, do čeho jdu.
Chuť jste si ale spravil hned v dalších zápasech na Kladně a v Olomouci, jaké byly dojmy z prvních extraligových minut?
První zápas na Kladně byl dobrý. Naštěstí ze mě nervozita spadla už na rozbruslení a po prvním střídání už jsem byl v klidu. Zbytek zápasu už jsem si užíval. Taky si myslím, že jsem to odehrál celkem slušně a i z týmového pohledu to pro nás dopadlo velmi dobře, takže spokojenost. Hokej byl oproti juniorce o dost rychlejší a silovější, ale jinak mě to v ničem nepřekvapilo.
V Plzni jste si potom ve třetím startu připsal i svůj první bod. Pamatujete si na tu situaci?
Vlastně jsem to jen u mantinelu ve středním pásmu dokázal dostat za obránce na Steva Mosese, no a ten úplně neskutečnou přihrávkou připravil pozici Fořťákovi (Tomáš Fořt, pozn. red.), který už to trefil.
Kromě vás v Plzni vloni poprvé bodovali také Matěj Gardoň s Vojtěchem Malínkem. Možná mohl bodovat i Jan Hurt, že?
Vážně? To jsem ani nevěděl. Asi je to pro nás nějaké speciální místo. Pravdou je, že Hurťák se taky mohl hned zapsat, šanci tam jednu měl. (úsměv)
Když jsem si pak pouštěl jednotlivá střídání narazil jsem na malou postrkávanou před vhazováním, kde přišel kapitán áčka bránit kapitána juniorky. Pamatujete si na to a jaké to pro vás bylo?
Ano, to byl pro mě hrozně hezký moment. (úsměv) Já jsem vlastně před buly najel do plzeňského hráče, on spadl a najednou do mě hned začal jít Lev. Já jsem mu hned říkal, že se prát nechci a nebudu, prostě abychom se uklidnili. Pak se tam objevil Ady (Adam Jánošík, pozn. red.) a hned se mě začal zastávat, což pro mě bylo vážně skvělé vidět. Ještě jsem mu poděkoval a když jsme se potom připravovali na druhé opravné buly, tak jsem ještě něco zaslechl. Ady na něj ještě něco pořvával, že jestli mě ještě dotkne, tak mu dá co proto. To mě vážně zahřálo u srdíčka a potěšilo. (úsměv)
Na závěr v áčku musíme zmínit i Pardubice. Start proti nim a těm jménům, která tam jsou, to bylo jiné kafe, že?
Vůbec nejlepší zápas, který jsem zatím hrál. Vůbec nejvíc ale bylo zahrát si proti klukům, které vlastně od mala sleduješ. Ať už jde třeba o Romana Červenku nebo Willa, které jsi často vídal v televizi, a najednou stojíš na stejném ledě proti nim. Nepopsatelné, že se něco takového může poštěstit. Pro mě bylo ještě speciální potkat Romana Willa, kterého jsem jako menší kluk miloval. Vždycky jsem ho žral. Ale tak i ostatní hráči třeba jako Kelemen, to jsou všechno velká jména. Velký dík za to, že jsem takový zápas mohl odehrát a respekt jim, moc jsem si to užil.
Musíme se také pobavit o juniorce, kde se hlavně na podzim vůbec nedařilo. Vy jste potom v listopadu převzal funkci kapitána po Jiřím Sypeckém, tak povězte, jak se to celé seběhlo?
Šlo to od trenérů. Zdálo se jim, že je toho na Jirku prostě moc, hodně nad tou zodpovědností přemýšlí a trápí se. Především šlo tedy o to, abychom dostali nějaký nový impulz a Sýpovi (Jiřímu Sypeckému, pozn. red.) se trochu ulevilo. Samozřejmě se mě nejdříve zeptali, jestli bych to bral. Já si to nechal projít hlavou a nakonec jsem to vzal. Myslím si, že i Jirkovi to pomohlo, protože od té doby mu to tam začalo padat. Takhle na dálku i touto cestou doufám, že si to nevzal osobně. On je pro nás velmi důležitým článkem týmu a stále jde o velkého lídra. Odvádí pro nás spoustu práce, zblokuje každou střelu a a je to prostě ten pravý týmový hráč, kterého by každý chtěl mít. V tomto ohledu mu já nesahám ani po kotníky, je prostě nenahraditelný.
Aktuálně krátce před koncem nadstavby bojujete o předkolo a důležitý krok jste udělali v zápase se Zlínem. Jak jste s tím zápasem spokojeni a jak vy sám vidíte vaše šance?
Proti Zlínu to od nás byl velmi dobrý výkon. Na play off se snažíme připravovat tak, že tím pomyslným stylem hrajeme už teď. Právě tenhle zápas pro nás byl už takovým předběžným play off zápasem a o to víc jsem rád, že jsme ho zvládli. Prvních čtyřicet minut od nás bylo úžasných. Ve třetí třetině jsme z toho trochu polevili, ale s celkovým výkonem týmu jsem byl spokojený. Všichni kluci bojovali, hráli jsme jednoduše a napadaly nám tam i góly. V tabulce je to hodně vyrovnané, prvních pět týmů je snad v rozmezí pěti bodů, což jsou dva zápas a všechno může být jinak. I proto musíme v každém zápase odevzdat sto procent a bojovat až do samotného konce.
K tomu útlumu ve třetí třetině mohlo přispět i to, že jste společně se dvěma spoluhráči sotva stihli dorazit zpátky z reprezentační akce. Od trenérů vím, že jste všichni jasně řekli, že i přes únavu jste připraveni a hrát chcete. Jaké to pro vás bylo?
Před zápasem to bylo šílené. Bolely mě po neděli nohy a byla to fakt síla. Ale stejně jako Hany s Ímou (Petr Hanyš s Imrichem Maxinem, pozn. red.) jsem se s tím nakonec nějak dokázal popasovat a během zápasu to odeznělo. Nakonec bych i řekl, že možná nebylo vůbec znát, že bychom ještě den předtím nějaký zápas hráli. Je hezké mít takhle hned po návratu šanci do toho zpátky naskočit.
Děkujeme za rozhovor a ať se daří.
