Bruslaři měli šestý zápas čtvrtfinále rozehraný na jedničku a po dvaceti minutách vedli 3:0. Hradec Králové se ale ve druhé části přiblížil na rozdíl jediné trefy a dvěma góly v rozmezí deseti sekund 46. minuty dokonal obrat. V tu chvíli došlo na střídání brankářů. „Něvěřil tomu já a ani Domino (Dominik Furch, pozn. red.). Když se na mě trenér otočil a řekl mi, že tam mám jít, tak jsem se jen tak podíval. Pak mi to ale zopakoval, tak jsem nasadil masku a šel,“ vzpomíná Jan Růžička.
Růžička do hry přišel za stavu 3:4 a ještě ve chvíli, kdy se momentum kompletně převrátilo na stranu Mountfieldu. Jak těžké je v takové chvíli do zápasu vklouznout ze střídačky? „Není to nic jednoduchého. Situace, kdy tam člověk jde takhle do rozjetého utkání, prostě takové jsou. Seběhlo se to strašně rychle, takže jsem vlastně ani neměl čas na to, abych o tom dlouze přemýšlel. A to bylo asi dobře. Naštěstí jsem byl svědkem něčeho neuvěřitelného, takže jsem za to nesmírně rád.“ Přestože nakonec jednou inkasoval, jeho spoluhráči na druhé straně dokázali bleskově snížit, a tím zase naskočili na koně. Následně přišlo i vyrovnání.
Největší dopad na osud utkání měl osmadvacetiletý odchovanec v rámci prodloužení v 68. minuty, když vychytal samostatný únik královéhradeckého Dmowskiho. „Nějaké pochvaly tam padly. Já jsem opravdu moc rád, že jsem tímhle zákrokem přispěl a mohli jsme díky tomu dát gól na druhé straně. Je to takový náš (brankářský, pozn. red.) džob, dát klukům šanci vyhrát. Jsem rád, že jsem ten nájezd chytil a Reky (Aleksi Rekonen, pozn. red.) pak mohl rozhodnout,“ říkal spokojeně.
Co pod boleslavským kotlem cítil, když se na druhé straně kluziště rozhodlo? „Brutální emoce. Pro mě to byl asi nejsilnější hokejový zážitek. V dosavadní kariéře už jsem zažil spoustu věcí, ale tohle...(odmlčí se) jsem v šestém zápase play off asi ještě nezažil a myslím, že už ani nezažiju. Ukázali jsme charakter," uzavíral hodnocení středečního utkání.
Kompletní rozhovor můžete zhlédnout na YouTube:
