Eriku, do Boleslavi jste přišel v průběhu podzimu, jak jste tady zatím spokojený?
Zatím jsem velice spokojený a hlavně jsem vděčný trenérům tady v Boleslavi za to, že mi dali možnost nového začátku. Měl jsem šanci se ukázat a zabojovat o fleka. To se mi nakonec povedlo a mohl jsem zůstat, takže zpětně jsem za ten přesun moc rád a jak jsem říkal, jsem i vděčný.
Jak se to stalo, že jste vyměnil mateřské Pardubice za Boleslav?
V Pardubicích jsem už ke konci moc nehrál, takže jsem pomalu začal pokukovat kolem sebe. Bylo to takové coby, kdyby, kam bych třeba mohl jít, kdybych přišel o místo. Celé se to potom seběhlo poměrně rychle. Spojil jsem se s panem Hakenem, přes telefon jsme si tu domluvili první schůzku. Šlo o to, abych viděl, jak to tady funguje. Mně se tady hned zalíbilo a chtěl jsem tu zůstat, a tak jsme se dohodli na přestupu. Ještě jednou bych chtěl zmínit, že jsem moc vděčný za šanci tady hrát.
S Boleslaví jste měl poměrně čerstvou zkušenost z loňského finále dorostu, jak na něj vzpomínáte?
Bylo to z mé strany prohrané finále, takže se mi na to ani takhle s odstupem nevzpomíná úplně nejlépe. Celá sezona byla dohromady samozřejmě krásná, s klukama jsme to dotáhli daleko. Vlastně jsme byli až pod vrcholem Jsem rád, že jsem si ve finále vůbec mohl zahrát, protože se to taky každému nepoštěstí. Když už jsme se ale dostali takhle blízko, je škoda, že se to nepodařilo urvat. Co si tak pamatuji, myslím, že to byla krásná finálová série se vším všudy. Bolka tenkrát prostě byla o ten krok, možná i o dva krůčky napřed oproti nám a zaslouženě vyhrála. Zpětně mě to mrzí, ale vlastně jsem zároveň i rád za kluky tady, protože teď jsem na jejich straně.
Byli právě třeba kluci z loňského dorostu těmi prvními, se kterými jste po přechodu byl nejvíce v kontaktu?
Když jsem přišel, tak mi asi nejvíce pomohl Fines (Oliver Fink, pozn. red.), s ním jsem se znal už dříve, než jsem sem přestoupil. Jemu jsem vděčný. Právě on mi ukázal, jak tady všechno chodí, jak funguje hotel, jací jsou kluci i trenéři a obecně všechny základní věci, které jsem potřeboval znát. Ukázal mi i město. Pak jsem si samozřejmě našel cestu i k ostatním, třeba k Imrovi a Hanymu (Imrichu Maxinovi a Petru Hanyšovi, pozn. red.) a vůbec dalším mladším klukům. Myslím si, že s klukama jsme si spolu sedli bez problémů. Všichni jsou tu fajn a dobře mě přijali, takže na kabinu si vůbec nemůžu stěžovat.
Erik Úlehla v dresu Pardubic při souboji s Vojtěchem Beranem při zápase loňského finále Extraligy dorostu, foto: Jan Pavlíček
Co vás v Boleslavi nejvíce překvapilo?
Asi bych zmínil přístup trenérů. Nešlapali po mně tolik, když jsem jen neodhazoval puky. Mohl jsem si dovolit třeba i nějakou kličku a obecně více hrát s pukem, což si myslím, že je gró dnešního hokeje. Právě takhle dneska rostou dobří hokejisti. Ne jen tím, že se to odhazuje po mantinelech. To mě asi překvapilo nejvíce v pozitivním směru.
Poprvé jste musel začít dojíždět, jak jste si na to zvykal?
Zvykl jsem si během prvních tří týdnů. Samozřejmě není to úplně lehké a nejde to hned, ale myslím si, že jsem si na to zvykl relativně rychle. Nemám to zas tak daleko, zabere mi to hodinku a půl možná dvě vlakem s jedním přestupem, takže to není nic hrozného. Dá se to v klidu zvládat.
Váš táta je dlouholetý extraligový rozhodčí. Berete si i od něj jaké rady?
Je to tak. On samozřejmě dříve také hrával hokej, ale asi ve třiadvaceti letech musel kvůli zranění kolene skončit. No a potom začal pískat. S tátou se o hokeji samozřejmě bavíme hodně, protože on je v tom celý život, dobře do něj vidí a ví, jak to funguje. Občas mi poradí, co třeba dělat jinak. Jde o detaily. Nikdy to ale nejde to ale na úkor pokynů, které mi dávají trenéři. Já jsem za něj hrozně rád, protože když mi něco radí, tak vím, že je to upřímné a myslí to se mnou dobře. Sám se na mě jezdí koukat, což dělá i mamka. Obecně mi rodina pomáhá tím, že mě vždy podporuje v tom, co mám rád.
Většinu sezony jste tady strávil, takže ji můžete i hodnotit. Jaká z vašeho pohledu byla?
Myslím si, že to nakonec byla slušná sezona. I když to pravda v průběhu času bylo nahoru dolů. V době, kdy jsem přišel a naskočil do rozjetého vlaku, jsme tam měli hodně vzestupů a pádů. Pamatuju si, že tam byla suprová série, kdy jsme vyhrávali. Pak zase přišla horší fáze, kdy to byla, nechci říct úplně blamáž, ale hodně jsme se hledali. Pak se to změnilo. Po novém roce jsme zapli na play off mód a ten jsme drželi. V podstatě každý zápas jsme už hráli o všechno, s klukama jsme se semkli a bojovali jeden za druhého. Začali jsme, jak se říká, žrát puky a byl nás plný led. A právě díky tomu jsme to otočili. Naše forma vygradovala v play off, kde jsme byli konkurenceschopní. Postoupili jsme přes Jihlavu a nakonec jsme dokázali držet krok i s Kometou. Bylo z toho slušné umístění na to, jak mladý tým jsme tady letos měli.
Erik Úlehla, foto: Tomáš Kyller
Předkolo s Jihlavou. Z nepříznivého stavu 0:2 jste obraceli celou sérii a vlastně i ten rozhodující pátý zápas. Jak na tohle budete vzpomínat?
Popravdě na to asi nikdy v životě nezapomenu. Pamatuju si, jak nám už před začátkem předkola nikdo nevěřil. Navíc potom, co jsme dvakrát prohráli v Jihlavě. Ty zápasy byly velmi vyrovnané, ale nepovedlo se nám bohužel vyhrát ani jeden. Naštěstí i to potom rozhodlo na druhé straně, protože Jihlavským to podle mě možná moc stouplo do hlavy a mysleli si, že už se nemůže nic stát. Říkám to se vším respektem k soupeři, protože byl velmi silný a byl nám v sérii více než vyrovnaným soupeřem. My jsme doma urvali oba dva zápasy a jelo se zpátky do Jihlavy. V tom rozhodujícím utkání se nám příliš nedařilo, tahali jsme za kratší konec a prohrávali o dva góly. I tam se potom možná soupeři vrátilo to vědomí, že už je hotovo. Občas pro nás bylo těžké kousat, jak se nám v průběhu zápasu i série vysmívali. Nakonec jsme ale udrželi nervy na uzdě, povedlo se nám to otočit a urvat postup. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Následoval konec ve čtvrtfinále s Kometou. Už to s odstupem času přebolelo?
Ještě ne a stále to mrzí. Myslím si, že pátý zápas by té sérii ještě slušel. Bohužel se nedá nic dělat. Kometa byla silná a měla velkou kvalitu. Prostě to jednoduše urvala. První dva zápasy se nám nepovedly, ale pak jsme přeskupili síly a doma jsme dvakrát byli vyrovnaným soupeřem i pro tak kvalitní mančaft. Jednou jsme vyhráli, ale oni si to pak ve čtvrtém utkání pohlídali a zaslouženě postoupili.
Nehrála velkou roli také únava? V součtu s předkolem jste hráli devětkrát v rozmezí dvou týdnů...
Nemyslím si, že by nás to tolik ovlivnilo a bylo to na nás znát. Je to pořád play off a vy v něm jedete na sto procent až na krev. Ani vás v tu chvíli nenapadne, že byste byli unavení. Spíš si myslím, že to bylo kvalitou a zkušenostmi brněnských kluků. Stáhli si na play off spoustu hráčů, kteří mají odehráno nespočet zápasů v extralize, Maxa lize. Mohl bych jmenovat. Byl tam třeba i brankář Honza Kavan, který byl tenhle rok v Kanadě na dvacítkách. Takže si myslím, že byli dostatečně kvalitní na to, aby si to proti nám dokázali pohlídat.
Erik Úlehla před zápasem předkola s Jihlavou, foto: Tomáš Kyller
Sledujete ještě vrchol play off i po vašem vyřazení? Ptám se hlavně proto, že ve finále jsou Pardubice...
Samozřejmě to sleduju. Jak říkáte, v Pardubicích mám pořád spoustu kamarádů. To ale není jediný a hlavní důvod. Jsou to v první řadě kvalitní zápasy, protože jak Pardubice, tak Sparta mají ve finále velmi silné týmy. Je to velký boj a zajímavá podívaná, takže koukám.
Během sezony jste na domácím ledě měli v zádech i skvělé fanoušky, kteří vás hlasitě podporovali. Jak jste si to užívali?
To je vlastně asi druhá největší věc, která mě tady příjemně překvapila. Kluci nás pravidelně chodili podporovat na domácí zápasy ve slušných počtech a vyrazili za námi i ven. Jejich podpora, skandování i pyro bylo skvělé. Klobouk dolů před nimi. Bylo to pro nás určitě zpestření a sluší se jim za to poděkovat, protože s námi dobrovolně trávili čas, přestože vůbec nemuseli. Myslím, že i za ostatní spoluhráče jim touto cestou můžu poděkovat a těšíme se na ně v další sezoně.
Jak teď po konci sezony vypadají vaše dny a co vás čeká v létě?
Ještě jsem teď doléčoval nemoc. Měli bychom mít i nějaký turnaj na Spartě, tak uvidíme, jestli ho stihnu a budu moci hrát. Pak už ledy definitivně skončí a budu se muset začít více věnovat škole, což už se snažím docela dost pilovat teď, když jsem více doma. Určitě budu chtít trochu vypnout hlavu a třeba se přes léto pověnovat i dalším sportům. Třeba fotbalu nebo golfu, který mám moc rád a v sezoně na něj není tolik času. Na to si určitě čas udělám, potom samozřejmě také na rodinu a přítelkyni. Prostě vypnu od hokeje, protože toho letos bylo až dost.
Děkujeme za rozhovor.