Pavle, kde byl v zápase s Karlovými Vary „zakopaný pes“?
Určitě v bojovnosti. Byli bojovnější, byli bruslivější. Hráli jednoduše, tak nějak víc chtěli. Za ty naše první dvě třetiny bohužel vyhráli zaslouženě.
Kdy se zápas definitivně lámal ve váš nesprospěch?
Asi po tom třetím gólu. Ale… (odmlčí se) Paradoxně ta třetí třetina zas až tak hrozná nebyla. Neříkám, že byla dobrá, ale dalo se tam najít asi nejvíc pozitivních věcí.
Ke konci zápasu se ten rozdíl postupně umazal, ale většinu zápasu jste měli jednou tolik střel na branku než soupeř. Vázla tedy i produktivita, že?
Je to tak. Až moc často hrajeme „až do kuchyně“. Takhle to určitě nejde, musíme to změnit.
Co jste si říkali v průběhu zápasu? A co po něm?
Zvyšoval se hlas. Nějaké věci jsme si vyříkali. Řekli jsme si, že už jsme jako tým fungovali. V přípravě. A že se k tomu musíme vrátit.
Jste překvapení? Že to v přípravě šlo a najednou to nejde?
Asi trochu jsme, nebudu zastírat, že ne. Já osobně teda těch zápasů v přípravě neodehrál moc, ale kluci předváděli dobrý hokej. Na druhou stranu příprava je prostě příprava. Je to jiné než potom ostrá utkání.
Takže teď hlavně zůstat v klidu?
V klidu… (zamyslí se) Psychicky ano, ale jinak nemůžeme být v klidu ani náhodou. Určitý tlak na nás samozřejmě je. Je potřeba celé to využít v náš prospěch a obrátit v dobré.
Na závěr si dovolím menší odlehčení – jak vypadá svět z košíku, který nosíte kvůli zranění v obličeji, které jste utrpěl v létě?
Zvláštně. Naštěstí jsem v něm dost odtrénoval, takže jsem si jakž takž zvyknul, ale stejně už se těším, až to sundám.
Děkujeme za rozhovor.
