Pane Křivohlávku, vaši svěřenci skončili po základní části juniorské extraligy na třetím místě. To je historicky nejlepší umístění za celou dobu, co Boleslav v této soutěži působí…
Je to velmi dobré. Kdyby nám tohle někdo řekl před začátkem soutěže, pravděpodobně bychom mu asi nevěřili. Povedlo se nám nastolit dobrou atmosféru v kabině, ti kluci si opravdu sedli. Navíc se nám hned ze začátku povedlo otočit pár zápasů, které už vypadaly pomalu ztracené. To také hrozně zapůsobí na sebevědomí. Postupně se tvořila velká vnitřní síla, která nám pomáhala vyhrávat i další utkání, ve kterých to s námi zpočátku nevypadalo růžově. Ti kluci nikdy neztráceli víru. Určitě netvrdím, že to pokaždé vyšlo, ale pokud jsem to správně počítal, dokázali jsme skóre zvrátit tak v sedmi nebo v osmi zápasech. A to už je slušná dávka bodů.
Oč je to jiné oproti loňské sezoně?
Paradoxně si myslím, že právě v loňské sezoně jsme tomuhle položili základy. Loni se týmu nejprve opravdu nedařilo, ale zespodu tabulky se dokázal vydrápat až do osmifinálové skupiny. To vnímám jako obrovský posun, na který se letos podařilo navázat. Kluci pochopili, co tady chceme hrát, podřídili se tomu. Každý z nich tomu dává kus ze sebe a právě tohle přineslo úspěch v podobě třetího místa.
Vy už jste to naznačil tak trochu sám: Před začátkem soutěže tady v Boleslavi asi málokdo počítal s tím, že by to mohlo být až takhle dobré, padalo spíš opatrné „Hlavně ať se nehraje o udržení…“ Možná právě i tohle – řekněme – podceňování tým zdravě nakoplo?
Nebudu tvrdit, že jsme to neslýchali. Myslím, že to vzniklo právě na základě té loňské sezony, kdy jsme s nadsázkou řečeno utíkali hrobníkovi z lopaty. Takže do toho letošního ročníku jsme vstupovali s pokorou. V začátcích jsme si určitě nekladli žádné větší cíle, chtěli jsme sezonu hlavně dobře rozjet, což si myslím, že se nám povedlo. I když jsme hned někdy v úvodu ztratili body v Pardubicích kvůli gólu, který padl/nepadl po zaznění sirény. K tomu se ale nechci vracet, spíš tím chci demonstrovat, že i tyhle momenty zapůsobily nakonec pozitivně na morální sílu týmu. Sbírali jsme bod po bodu, a když se ukázalo, že máme šanci na první osmičku, určili jsme jako svůj cíl právě tohle. To se povedlo a my jsme za to hrozně rádi. Dá se říct, že máme teď chvíli takové trochu klidové období, kdy můžeme doléčit zranění, vypomoct staršímu dorostu nebo třeba nakouknout do A týmu (Lukáš Volf a Jakub Kotala, pozn. red.).
Jaká je teď tedy nálada v kabině? Jsou hráči spokojení s tím, jak to momentálně je, nebo vidí, že všechno funguje a chtějí to maximum, které půjde získat?
V tomhle odvádí hodně práce Boris Žabka, on je skvělý motivátor. Mluvil jsem s ním k hráčům, říkali jsme jim, že tahle nadstavba může být zrádná, že to může sklouznout někam, odkud se z toho pak tým těžko dostává. Že to nikdy není o tom, že by někdo jen mávnul kouzelným proutkem, a že je potřeba, abychom se snažili hrát to, co doposud. V závěru základní části jsme měli obrovskou marodku, mimo bylo nějakých osm hráčů, a přesto jsme dokázali za tři body porazit Olomouc a za dva Zlín. Ta zodpovědnost byla najednou na hráčích, na kterých ty výsledky jindy tolik neleží a oni to přesto zvládli. Proto jsme v kabině říkali, že tyhle skutečnosti nesmíme zahodit, ale že jich naopak musíme využít.
Ze začátku tedy byl váš cíl hrát řekněme nějaký klidný střed tabulky. Poté jste jej navýšili na první osmičku. Kde jste teď? Jaký je další cíl mladoboleslavské juniorky?
Naším dalším cílem je odehrát nadstavbovou část co možná nejlépe. Dobře se připravit na předkolo play-off, možná i trochu víc trénovat. Dokonce jsme byli na semináři, kterého se zúčastnili zástupci právě těch prvních osmi týmů, které nejsou pod žádným tlakem. Chceme na sobě zapracovat, využít toho, že jsme teď relativně v klidu. Ovšem musím dodat, že vnějším tlakem. Vnitřní tlak tam samozřejmě být musí. Každopádně při zemi nejsme. Chtěli bychom projít přes osmifinálovou skupinu a pak si zahrát to skutečné, opravdové play-off. Na druhou stranu narovinu říkám, že momentálně máme zraněné, a že bude důležité, aby se dali dohromady, pomohli nám v předkole a pokud možno i v těch dalších bojích.
Při pohledu na individuální statistiky základní části zjistíme, že Mladá Boleslav je jediný tým, kterému se do první desítky nejlepších hráčů vešli hned dva – Jakub Kotala a Lukáš Volf…
Na první místo klademe týmový výkon, ten je rozhodující. A právě díky tomu potom vyplouvají na povrch ti jednotlivci, je to díky té hře, kterou hrajeme. Co se týče Kuby Kotaly a Lukyho Volfa, tak tu základní část odehráli opravdu parádně. Škoda, že se potom zranil Honza Sonnek, protože tahle lajna bodově, když to tak řeknu, táhne to mužstvo a ti ostatní v rámci možností a situace přispívají. Tahle trojice, nebo teď tedy dvojice, představuje lídry týmu, čemuž napovídá individuální kanadské bodování. Nepochybuji o tom, že ti kluci mají do budoucna cíle a ambice, Kotala i Volf už se stihli podívat i do A týmu a právě úspěchy v juniorce je mohou dobře nastartovat. V současnosti je na nich vidět obrovská herní pohoda a já doufám, že u toho zůstanou a pomůžou nám i v té nadstavbě.
Děkujeme za rozhovor.