Pane Plachý, letošní přestávka mezi sezonami byla tou vůbec nejdelší v novodobé historii klubu. Těšíte se o to víc, až to všechno zase začne?
Přiznávám, že hokejovou náladu ještě tak docela nemám. Bylo docela hezké léto, navíc i ta pauza – jak vy říkáte – byla celkem dlouhá. Ale tak nějak už se začínám připravovat na to, že to zas vypukne. A těším se.
Bruslaři si přes léto prošli relativně velkým řezem. Noví trenéři, velká obměna kádru, jiné pracovní postupy. Co od toho všeho očekáváte?
Je to dalekosáhlá změna. Možná vůbec největší za celých těch 14 let, co jsem u hokeje. Mužstvo prošlo velkou obměnou, proběhla prakticky kompletní výměna trenérů a došlo k rozšíření realizačního týmu. Řekl bych, že i náš styl hry – viděl jsem oba zápasy se Spartou – je o dost jiný. Mám od toho docela velká očekávání.
Jak k tomu všemu vlastně došlo? Je to způsobeno koncem Františka Výborného na střídačce Bruslařů?
Myslím, že je to taková spojená nádoba. Jak se říká, příklady táhnou. I když je to náš největší rival, cestu Liberce nelze ignorovat. Stejně jako jejich styl hry. To samé mezinárodní hokej. Je to něco úplně jiného než hokej, který se hraje v Čechách. Nebo tedy hrál. Věřím, že všechny týmy chtějí jít modernější cestou. Zkrátka a dobře, bylo nám čím dál víc jasné, že bychom měli něco začít dělat jinak. Novodobý hokej jde hodně do rychlosti a my se tomu musíme podřídit. Skutečnost, že jsme vypadli v předkole, a měli tudíž nejdelší možnou dovolenou, nám jenom nahrála. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. (úsměv)
Panují z celého toho přechodu i nějaké obavy?
Je nutné si říct, že věci se mění a tomu je třeba dát nějaký čas. Snažíme se hrát jiný hokej, mužstvo je doopravdy z půlky jiné… Ten čas a trpělivost tomu chceme dát – i v případě, že to třeba hned nebude takové, jaké chceme.
V loňské sezoně se mluvilo o „netýmovosti“, vy sám jste v našem jarním rozhovoru přiznal, že to v kabině tak docela neklapalo. Teď jsou ty „zaručené zprávy“, které kolují po zimním stadionu, diametrálně odlišné, mluví se o dobré partě…
Myslím, že jste to řekla dobře. Zimákem se nese, že týmový duch je tentokrát dobrý a zdravý. Začíná to u trenérů, kdo viděl a mluvil s Patrikem, Viktorem i Borisem, ten ví, že to jsou komunikativní kluci, kteří s týmem žijí. Všichni tu bydlí, nikam neodjíždějí a je to pro ně prostě všechno.
Velkým tématem byl přes léto Petr Vampola. Chtěl byste na toto téma něco říct?
Že ostatní říkali spoustu věcí. Že Petr je příčina toho, proč to bylo takové, jaké to bylo. A tak dále. Já si to nemyslím. Petr Vampola je výborný hráč, který potřebuje, aby se mu tým podřídil. Aby hrál stěžejní roli, potřebuje spoustu času na ledě, potřebuje volnost. On sám několikrát zmiňoval, že volnost mu dával trenér Pešán v Liberci. My jsme mu ji nedali. Touhle cestou jsme nikdy jít nechtěli, pro nás je na prvním místě tým, nikoliv individualita. I proto jsme se v létě s Petrem domluvili na ukončení spolupráce. Trenéři si ho nepředstavovali v roli, jakou by on rád. Myslím, že jsme se nakonec v poklidu a rozumně rozešli, za což mu děkuji.
S příchody a odchody hráčů jste tedy spokojený? Kádr je podle vás připraven?
Řekli jsme si, že výrazně zrychlíme a výrazně omladíme. Do obrany přišli Kotvan, silný a rychlý, Němeček, mladý reprezentant, velmi perspektivní, Říha, nejproduktivnější obránce 1. ligy, Knot, mladý kapitán Slavie… V útoku jsou tu Valský, který je schopen dát 20 gólů v sezoně, Knotek, jeden z nejlepších hráčů Hradce v loňském semifinále s Kometou Brno. Určitě jsem na někoho zapomněl, ale tak jako tak jsme určitě spokojení. Co nám udělalo čáru přes rozpočet, je odchod Tomáše Hyky. To je velká ztráta, nemůžeme si namlouvat opak. Byl to jeden z nejlepších hráčů v extralize, má vynikající přemýšlení, bruslení, je to playmaker. Ale samozřejmě mu to přeju, když už se dostal takhle daleko, tak doufám, že NHL už udělá. Šanci má velkou. A z toho, co se nepovedlo… Nevyšla nám dvě jména. Jedno z nich bylo hodně, opravdu hodně zajímavé, ale nebylo to v našich rukou. Teď už asi můžu říct, že jde o Michala Vondrku. Škoda, že to padlo, viděl jsem to pro nás hodně pozitivně.
Co byste si letos pro Bruslaře přál? Jaké jsou cíle klubu?
Po tom všem, čím jsme si za ty roky prošli, si nestavím žádné vzdušné zámky. Už dávno vím, jak je hokejová štěstěna vrtkavá, do problémů se dostanete třeba i za týden, ani nevíte jak. Stačí čtyřikrát prohrát a hrabete se z toho celou sezonu. Je to možná klišé, ale zas a znova říkám, že chci v prvé řadě klidnou sezonu. Abychom neřešili žádné krize a aby byli všichni zdraví. Žádné chaosy, žádné stresy.
Zástupce města Daniel Marek na páteční tiskové konferenci vypustil do světa pro někoho dobrou, pro někoho špatnou zprávu – nový zimní stadion nebude. Jste z toho zklamaný?
Jsem realista. Sehnat 500 milionů na novou halu – to je strašné množství peněz. Město může dát nějakou část, ale to ostatní by se muselo sehnat z dotací a grantů. Po tom všem, co proběhlo médii a o čem se všude mluví, tam žádnou šanci momentálně nevidím. Já mám náš zimní stadion moc rád, přirostl mi k srdci a nejsem jediný. Atmosféra je tam výborná. Budou potřeba nejrůznější investice, které nám město přislíbilo, takže na něm určitě budeme pracovat. A čím dříve, tím lépe. Chce to nějakou zásadní investici, protože tenhle stadion totiž dožívá.
Klub v letošním ročníku čeká milník v podobě 110 let od založení klubu. Můžete prozradit, co Bruslaři chystají?
Prozradit bych to asi mohl, ale jelikož to generální manažer Honza Tůma na tiskovce držel v tajnosti, tak to nebudu kazit. Určitě můžu říct, že se toho chystá relativně dost, pracuje na tom dobrý tým lidí a fanoušci i naši partneři se určitě mají na co těšit. Musím říct, že mi přijde úžasné, že stojíme na prahu takového milníku. O víkendu jsem se díval na Formuli 1 a tam říkali, že Ferrari slaví 70 let. My jsme o 40 let napřed. Tak nějak jsem se u té televize až dmul pýchou. (úsměv) Největším dárkem pro nás i pro lidi ale samozřejmě bude dobrý hokej, umístění do první šestky a radost z toho všeho.
Děkujeme za rozhovor.
