Lukáši, jak hodnotíte zápas s Pardubicemi, který jste prohráli 3:4?
Upřímně, nehodnotím ho moc dobře. Prohráli jsme a je škoda, že jsme během něj měli výpadek, kdy jsme dostali dva góly. Poté nás dorazilo oslabení tři na pět a dá se říct, že bylo po zápase.
Dlouhou dobu jste dokázali se soupeřem držet krok. Nabudila vás ta minulá výhra ve Zlíně?
Byl to parádní začátek sezóny, zápas ve Zlíně se nám skutečně povedl. V utkání s Pardubicemi jsme měli více střel, ale puk se nám neodrážel na hole, tak jak bychom chtěli. Mrzí nás to. Příště do toho musíme dát ještě větší důraz.
Po dvou letech jste odehráli extraligový zápas před vlastním publikem. Jak se vám před vyprodanými tribunami hrálo?
Určitě dobře, lidé náš ženou dopředu a my jsme rádi za to, že nás neopustili ani v 1. lize a teď byl plný dům. Doufejme, že jim to budeme moct vrátit a potěšit je.
Během zápasu byla nepříjemná mlha. Ztěžovalo vám to situaci na ledě?
Musím říct, že mě moc ne, protože chodím před bránu a je dobré, když toho gólman moc nevidí. Když jde v mlze třeba nějaká střela z dálky, tak se puk hůř hledá. Myslím, že to zápas nijak negativně neovlivnilo, bylo to na obě strany stejné. Každopádně to byla škoda, ale nikdo s tím nic neudělá.
V zápase jste zaznamenal branku, jaká byla?
Vejba (David Výborný - pozn. red.) tam měl puk a já jel po křídle. Čekal jsem, že to tam nějak zamíchá a mám naučené, že on to chce dát prostě na bránu a buď to dá, nebo ne. A letělo to tam krásně na mě a já se akorát snažil narvat hokejku před protihráče, abych ten puk trefil a povedlo se.
V první třetině jste vyrovnali, ve druhé třetině dokonce vedli. Potom jste ale třikrát inkasovali a už to nedokázali na konci srovnat, co se stalo?
Škoda je to určitě, nemáme žádný bod. Největší škodou ale bylo, když jsme dali gól a další střídání jsme inkasovali. V těchto situacích už musíme být natolik zkušení a výsledek uhrát tím, že se vstřelí gól a pak hrajeme dvě až tři minuty takový, nechci říkat udržovací, ale spíše zabezpečený hokej, aby nám gól vzápětí nedali. Ale my pak jdeme na led a hned ten gól dostaneme, a to už nám moc nepřidá, ani na sebevědomí.
Podle mého názoru bylo v zápase rozhodující neubráněné dvojnásobné oslabení. Jak se vám v tu dobu hrálo?
Neviděl jsem na to přesně, ale byl tam nějaký souboj u mantinelu za bránou, když jsme hráli v klasickém oslabení a dva hráči se potom přetahovali. My jsme na jednu stranu mysleli, že půjdou na trestnou Pardubičtí, protože náš hráč měl po souboji helmu dole. Mysleli jsme, že ho Petr Sýkora chytil a rozhodčí to posoudili obráceně. No, prostě z toho bylo pět na tři a padl ten gól na 2:4, což byla také škoda.
Dokázal byste už nějak zhodnotit, jak se hraje podle nových pravidel, zejména v posuzování zakázaného uvolnění? Z tribun byl mnohokrát slyšet nesouhlas s výrokem lajnových...
Víte, rozhodčí jsou na druhou stranu také lidi a chvilku jim bude také trvat, než se s novými pravidly sžijí. Nevím, jestli dvojice lajnových pískají pohromadě, aby si na to zvykli oba, a jeden když zvedne ruku, tak se to píská... Je to pro ně také těžké, je teprve druhé kolo. Je to na nich, jak to budou posuzovat. Nám se pak třeba dvakrát omlouvali, tak to prostě je. Jsou to lidi a chybu udělá každý. A když je nové pravidlo, každý si na to musí zvyknout, my i rozhodčí. Z toho, co nám říkali, tak se rozhoduje okolo čtyř až pěti metrů u nějakého bodu na kruhu, kdo u puku bude první. Je to těžké posuzovat, když někdo najednou přestane bruslit, někdo zůstane aktivní. Nevím, asi to bude potřebovat čas.
Poslední otázka: Z kabiny jste vylezl takto zpocený, nebo už vysprchovaný? (Během rozhovoru z Lukáše Pabišky doslova stékaly pramínky a kapaly na zem, mnohem více než obvykle, pozn. red.)
Zpocený. (smích) Závěr byl náročnější, protože jsme asi šest minut před koncem začali hrát jen na dvě lajny a byla tam i přesilovka, v níž jsme dali třetí gól. Bylo to náročnější, ale já děkuju trenérům, že na ten led chodím, a že jsem z toho pak takto zpocený, tak to má být. (úsměv)
Děkujeme za rozhovor.
