Od vedení klubu jste dostal dres se čtyřicítkou. Bylo to potěšující, nebo jste se toho čísla spíše lekl?
Nebylo to tak, že bych se lekl, ale to číslo je už trošku hrozivější. Doufám, že mi nějaký ten pátek snad ještě zbývá. V novinách se objevily vzkazy od rodiny o tom, že bych měl dál pokračovat, ale odpověď asi bude záporná... Definitivní rozhodnutí padne po sezoně.
Stihl jste jubileum nějak oslavit?
S manželkou jsme byli ve středu na večeři, víc jsem zatím nestihl. Nechtěl jsem se před zápasem se Zlínem moc „zprasit“, tak jsem si dal jenom těstoviny. Bujará oslava to ale nebyla, vypili jsme láhev šampaňského a šli domů. Až bude reprezentační přestávka, tak ještě něco většího vymyslíme.
Cítil jste se na ledě jakožto čtyřicátník jinak, nežli tomu bylo v předchozích utkáních?
To ne, žádný rozdíl jsem nenašel. Musím se přiznat, že se mi proti Zlínu nehrálo moc dobře – nebylo to ale věkem, spíš jsem prostě neměl svůj den. Zaplaťpánbůh, že to kluci ubojovali a získali jsme důležité tři body.
Vraťme se k samotnému zápasu. Mladá Boleslav doma podruhé za sebou vyhrála a počtvrté bodovala. Co se změnilo oproti začátku sezony?
Máte pravdu, dřív se nám doma nedařilo, zatímco na cizích stadionech ano. V poslední době je to přesně obráceně. Doufám, že ještě přidáme i nějakou tu výhru venku, abychom v klidu skončili do dvanáctého místa, což je náš cíl. Nebereme to tak, že jsme zpět ve hře o předkolo, to by už bylo nadstavbou. Na druhou stranu tím ale v žádném případě nechci říct, že bychom za tím nešli, pokud to bude jen trochu reálné.
Co si vezmete do nedělního mače v Pardubicích a co od Perníkářů čekáte?
Pozitivní je fakt, že jsme se dokázali oklepat a za stavu 2:2 utekli Zlínu na dvougólový rozdíl. Na konci to ale zase byly nervy, pět sekund před koncem soupeř netrefil prázdnou branku. Pardubice vyměnily trenéra, tak uvidíme, jak to u nich bude vypadat. Budeme hrát klasicky ze zabezpečené obrany a snad neschytáme devítku nebo sedmičku... (rozpačitý úsměv)
Děkujeme za rozhovor!
