Marku, jak se to semlelo, že jste se ocitl v zápase?
Růža (Jan Růžička, pozn. redakce) se necítil nejlépe, tak dostal volno, aby si odpočinul. Gašper (Gašper Krošelj, pozn. redakce) se během zápasu zranil, a tak jsem po přestávce naskočil. Jsem rád, že jsem si mohl zachytat, ale mrzí mě, že se Gašper zranil, protože chytá výborně a má skvělou fazónu. Doufejme, že bude brzy zdravý.
Jaký zápřah to pro vás byl?
Cítím na sobě, že nejsem v zápasovém tempu. Hráči mi opravdu pomohli, hráli výborně, skoro nic na mě nepustili.
V závěru měl obrovskou šanci Antony Camara, který mířil do prázdné brány. Vy jste v té době ležel na břiše, vyškrábl jste tutovku vy, nebo spoluhráč z obrany?
Skočil jsem tam, ale přede mnou to ještě někdo z obrany sebral, takže na tom žádný podíl nemám. (smích)
Vyrovnat čtyři vteřiny před koncem se jen tak nevidí. Je to zlatý bod?
Je to famózní. O to víc mě mrzí, že jsme dostali gól v prodloužení. Já jsem tu akci čekal, akorát škoda, že jsem to netrefil hokejkou. Mrzí mě to. Byl jsem na to dobře připravený, měl jsem hru přečtenou, ale bohužel jsem hokejkou netrefil puk. Kdybych nevsázel, že to vezmu hokejkou a přesunul se tam, možná bych to měl, ale těžko soudit.
Jak se držíte ve formě jako „trojka“ v boleslavské kleci?
Je tady skvělá parta kluků. Moc mě baví být s nimi na ledě a stále mě baví chytat. Nechci se nikam stěhovat, chci být doma, takže je tahle situace pro mě skvělá a o to lépe, že je tady taková parta lidí.
Jaké je to po psychické stránce? Není těžké se s tím srovnat?
Ne, vůbec. Už mám priority trochu jinak nastavené, pro mě je na prvním místě rodina. Nechci od nich jít pryč. Nedokážu si představit, že bych je třeba půl sezony neviděl, to není nic pro mě. Jsem spokojený, jak to mám.
Děkujeme za rozhovor.
