Michale, v kuloárech se už nějakou dobu šuškalo, že končíte s hokejem. Je to vážně pravda?
Ano, je to pravda. Není to rozhodnutí, které by přišlo ze dne na den. Posledních pár let se tak nějak připravuju na závěr kariéry, v té právě uplynulé sezoně jsem pak o tom přemýšlel už celkem intenzivně. A řekl jsem si, že už je čas. Beru to tak, že ne každému sportovci se poštěstí končit tak, jak teď končím já. Po úspěšné sezoně, kdy si můžeme říct, že je všechno v pohodě, a že jsou fanoušci spokojení. Netvrdím, že je to vyloženě na vrcholu, ale je to pro Boleslav nejúspěšnější sezona a já ji vnímám jako krásnou tečku za svou vlastní cestou.
To je jeden z důvodů. Jaké jsou ty další?
Určitě můj syn. Příští rok bude hrát za sedmou třídu. Tak trochu se kolem něj a vůbec kolem trénování dětí už nějakou dobu pohybuji a mám nějaké svoje názory a věci, se kterými nesouhlasím, a které si myslím, že by se měly změnit. Chci se mu věnovat a tak trochu „kecat“ do tréninků i výchovy těch dětí. Rozjíždím i nějaké další projekty. Mimoklubové přípravy, možnosti pomoci sportovní stránce věci. Třeba v Kralupech nad Vltavou, kde se po letech problémů dává hokejový oddíl zase pomalu dohromady. Je prostě spousta věcí, které indikují, že po dvaceti sezonách už je čas vrhnout se na nějaké jiné věci, které mě budou naplňovat.
Takže to chápu správně…: Trenéřina a děti?
Je to tak. Co tak kolem sebe sleduji, tak nejsem první a asi ani poslední. Výchovu hokejové mládeže jsem sledoval už při svém angažmá ve Finsku a teď to hodně sleduji i právě díky synovi. Hodně mě to baví a vidím spoustu potenciálu. Proto se tomu plánuji teď věnovat.
Jaké byly reakce okolí? Přemlouvali vás nejbližší, ať ještě hrajete?
Přemlouvali. Manželka i děti…
Vážně? U rodiny bych spíš čekala, že by vás raději měli víc doma…
On je to celkem paradox. V posledních pár týdnech jsem zjistil, že toho času mám méně než coby aktivní hráč. Člověk nemůže dělat šest hodin denně tréninku, takže jsem si prostě odtrénoval, co jsem potřeboval. Aktivní hráč je možná unavený, ale rozhodně ne vyloženě zaneprázdněný. Teď jsem doma podstatně méně, než jsem byl.
A co ostatní?
Ostatní mi říkali, jestli si to nechci ještě rozmyslet. Že bych na to určitě ještě měl. Snad to nevyzní domýšlivě, ale já vím, že měl. Ale jak už jsem řekl, tohle rozhodnutí ve mně neuzrálo přes víkend a já prostě cítím, že teď je nejvhodnější čas. Nejbližší okolí už to strávilo. A třeba syn je rozhodně radši, když se mu věnuji, než když se po obědě unavený a rozbitý válím v posteli. Doufám, že to v nejbližší době stráví i ostatní, a že to pochopí i fanoušci.
Není žádným tajemstvím, že vás v sezoně trápily i zdravotní problémy, hlavně otřesy mozku. Souvisí to i s nimi?
Souvisí to i se zdravotními problémy, ačkoliv ne s těmi otřesy mozku, které asi byly letos nejvíc vidět. Občas jsem to sice přetáhl, hrál jsem, když mi to doktoři ještě nedoporučovali, ale to nejsem jediný. A navíc jsem v tomhle směru od té doby v pohodě. Ale mám nějaké dlouhodobější problémy, v jednadvaceti mi zjistili zánětlivé onemocnění trávící soustavy. Tenkrát mi doktoři předpověděli jen pár let aktivní hokejové kariéry. A to jsem už dost přetáhl. (úsměv) Vyžaduje to celkem velkou péči, léky, doplňky výživy. A někdy je to strašný opruz. Bojoval jsem s tím dlouho, zapojil jsem medicínu, alternativní věci i vlastní selský rozum. A vydržel to do devětatřiceti. A teď už jsem prostě trochu unavený. Je to ubíjející, a tak je i tohle jedna ta troška do mlýna, která k tomu přispěla.
Je spousta hráčů, kteří ukončí kariéru a za rok nebo dva jsou zpátky. Myslíte, že by tohle mohl být i váš případ?
Myslím si, že to u mě nehrozí. Je to každého věc a já to rozhodně neodsuzuji, myslím si, že je normální, že se názory lidí mění společně s tím, jak se mění oni sami. Člověk nikdy neví, kudy ta řeka poteče za dva roky. Ale sám za sebe říkám, že jsem momentálně přesvědčený o tom, že jsem toho už odehrál dost a další cíle už vidím jinde. V tuhle chvíli si ani nedokážu představit, že bych měl čas přemýšlet o tom, že se ještě vrátím aktivně na led. I protože u ledu vlastně pořád zůstanu.
Celou dobu tu mluvíme o faktorech, proč jste se rozhodl dál už nehrát. Co stálo na opačné straně?
Trenéři. Parta v kabině. Poslední dvě sezony byly neuvěřitelné. Když jsem se vrátil z Finska do Sparty, tak první rok byl skvělý, ale třetí místo se nakonec vyhodnotilo jako špatné. Podle mého názoru se na tom dalo stavět do budoucna, ale vedení bylo jiného názoru a celé to překopalo. Od té doby to šlo od desíti k pěti a já zažil hodně těžké chvíle. Když si to člověk bere osobně, tak domů chodí s hodně těžkým srdcem. Proto ty poslední dva ročníky v Boleslavi byly skvělé. Hodně lidí se mě ptalo, proč jdu o ligu níž. Proč vůbec něco takového dělám. Ale já to už tenkrát hodnotil dobře a zpětně jsem si to jenom potvrdil. Když to trochu přeženu, tak jsem si tenhle průběh naplánoval.
Přemlouvali vás? Trenéři a vedení klubu?
Myslím, že mě všichni znají dostatečně na to, aby věděli, že nejsem žádný plácal. Všichni celkem rychle pochopili, že to není žádná chvilková záležitost, a že je to vážné rozhodnutí. Zájem samozřejmě naznačili, ale to nebyl ten problém – jak jsem řekl, já bych určitě neměl potíž pokračovat. Ale už se prostě objevily jiné věci.
Co říct na závěr vašeho posledního hráčského rozhovoru?
Že moc děkuji. Děkuji Boleslavi za ty poslední dva roky, které mě neuvěřitelně bavily, a ve kterých jsem si naplno vychutnával hokej jako takový. A děkuji zdejším lidem a fanouškům, že jsem mohl být jedním z nich. Jak už jsem řekl, pro mě je to naprosto skvělý a pohodový závěr kariéry – o takovém se mnohým jen sní. Děkuji.
Děkujeme za rozhovor.
Oficiální rozloučení s Michalem Brošem před fanoušky BK Mladá Boleslav proběhne v úvodu nadcházejícího ročníku!
