Ivan Ďurač: Ve starším dorostu se hraje silnější, rychlejší a tvrdší hokej
Ivane, v zápase jste zaznamenal dvě branky. Jak byste tyto své proměněné šance popsal?
První gól byl v přesilovce a jeden ze spoluhráčů nahrál na beka na modré čáře. Ten to napálil z první a já to jen lehce tečoval gólmanovi mezi nohy. Při druhém gólu jsem čekal úplně sám před bránou, spoluhráči puk prohodili mezi dva obránce soupeře a gólmanovi jsem ho poslal podél nohou.
Zhodnotil byste uplynulé utkání s Budějovicemi celkově?
Bojovali jsme a hráli jsme jako tým. Měli jsme tam pár individuálních chyb, ale gólman nás hodně podržel. Myslím, že to byl celkem dobře odehraný zápas.
Nyní se pojďme bavit o této sezóně. Jak jste s jejím dosavadním průběhem spokojen?
Ze začátku se mi prvních pět až sedm zápasů nedařilo. Sice jsem měl nějaké šance, ale nepovedlo se mi trefovat branku. V posledních pěti zápasech jsem to prolomil a často skóroval. Za to jsem rád.
Nastupujete jak za starší, tak za mladší dorost, kterému se letos daří. Jak byste obě soutěže porovnal a v čem tkví tento stav?
Myslím si, že ve starším dorostu obecně si každý hraje na mistra světa, nehraje se týmově a hraje se převážně individuálně, každý sám za sebe. Hráči nedávají tomu týmu to, co by měli dávat. Naopak v mladším dorostu ta týmová spolupráce funguje dobře a i ti mladší hráči se snaží aspoň bojovat, když jim to někdy nejde technicky.
K utkání s Budějovicemi nastoupila pětice mladších dorostenců včetně vás. Dokázal byste posoudit, jak se jim daří ve starším dorostu zapadnout?
Když přejdete do staršího dorostu z mladšího, narazíte na silnější, rychlejší a tvrdší hokej. Je to docela těžké si na něj zvyknout, ale myslím si, že po takových pěti až šesti zápasech se ohrajete a rozkoukáte. Zvyknete si na tu hru tam a začnete se i prosazovat. Zvyknete si i na nový kolektiv, který vás podrží.
Co vaše osobní ambice?
Sen každého hokejisty je dotáhnout to do NHL, ale buďme realisté. Extraliga by mi nevadila a rád bych ji hrál. Uvidíme, co bude, nebudeme předjímat. Když se „áčko“ dostane zpět do extraligy, určitě bych neměl problém ji hrát za Boleslav.
Pověděl byste něco o svých trenérech?
Všichni jsou od sebe dost rozdílní. Nabuzují nás, abychom do toho šli po hlavě a nic nevypustili. Náš druhý trenér zase po nás chce, abychom hráli spíše odzadu a bez chyb, abychom všechno nahazovali k nim, což jsme plnili v posledním zápase hlavně ke konci. Pan Hyka i pan Žabka také patří mezi trenéry, kteří nás chtějí vyburcovat k tomu, abychom utkání dotáhli do vítězného konce.
Děkujeme za rozhovor.
Stanislav Brzák: Uvidíme, co přinese nadstavba. Šance na play-off tu pořád je
Jak hodnotíte zápas s Budějovicemi, který jste prohráli 5:6 po prodloužení?
Já bych ho hodnotil asi dobře, protože s Budějovicemi jsme vždycky měli špatné výsledky a vysoko jsme prohrávali. S kluky jsme se hodně zvedli, hlavně od doby, kdy jsme jeli do Havlíčkova Brodu. Tehdy jsme si všichni sedli asi na hoďku a řekli si, co a jak, co bychom měli dělat. Hráli jsme pak s větším nasazením a bojovností. Ta bojovnost asi naučit nejde, ale když budeme takhle hrát dál, mohli bychom se ještě více zvednout.
V loňské sezóně jste tvořil údernou pětici až šestici s dnešními juniory, kteří tvořili kostru týmu, a zůstal jste v dorostu sám. Jak jste si zvykl na spolupráci s novými spoluhráči?
Třeba Zdeňka Borovce znám také už z loňska, je to šikovný kluk a hraju s ním rád. Rozumíme si a všechno jde s ním v pohodě. S mladšími kluky je to takové těžší. Někdy se jim chce, někdy nechce. Musíme je do toho víc tahat a musí si v hlavě sami srovnat, co chtějí a co nechtějí.
Jste nejproduktivnější hráč týmu. Cítíte se nyní v roli jakéhosi lídra a tahouna?
Já bych neřekl, že jsem přímo tahoun. Jsem zastáncem spíše týmové hry a nehraji jen sám za sebe. Samozřejmě hecuju ostatní a kluci jako Zdenda Borovec a Tomáš Verner mi v tom pomáhají. Dost mě však letos zbrzdilo zranění, měl jsem natažené vazy v rameni a nedávno angínu, takže se do toho pomalu zas dostávám. Snad to bude lepší.
Nyní se pojďme bavit o právě skončené základní části. Jak jste s jejím průběhem spokojen?
Tuto sezónu zatím nehodnotím moc dobře. Čekali jsme víc a s kluky jsme chtěli jít do play-off. Šance tady sice stále je, ale bodový rozdíl je celkem vysoký (ztráta je momentálně 11 bodů – pozn. redakce). Uvidíme, co přinese nadstavba, myšlenka na play-off tu pořád je.
V loňské sezóně jste po play-off sahali. V jednu chvíli to bylo jen o dva body, ale v rozhodující moment se přestalo dařit. Co uděláte pro to, aby se to povedlo letos?
Já si myslím, že bychom si měli s ostatními kluky po Vánocích nejprve zase sednout a říct si pár věcí, protože hrozí, že se zase někomu bude chtít a někomu ne. Například Ivan Ďurač je suprový hráč, je o dva roky mladší než já a dokazuje ve svém věku to, co se nepovedlo minulou sezónu ani mě. (úsměv) Ostatním mladším hráčům je potřeba spíš domluvit, hecovat je, povzbudit je, pomoct jim, chválit je. Někdy je potřeba jim i trochu vynadat, aby si to srovnali v hlavě. Myslím, že to může být jenom lepší a uhrát play-off ještě zkusíme.
Jen si musíte vzpomenout na loňskou šestizápasovou povánoční sérii. Pokud by se povedla znovu, mohla by vás k tomuto cíli dovést…
Přesně tak. Bylo by to super, kdyby se to povedlo. Nyní ale musíme hlavně makat a každý z nás si to musí srovnat v hlavě.
Nyní z jiného soudku. Ve starším dorostu už leccos pamatujete. V létě se vyměnili i trenéři. Jaká je to změna?
Každý kouč má něco do sebe, dá vám něco svého a pro hráče je jenom dobře, když jich vystřídá více. Koho mám nejradši, nechci říkat. Všichni jsou to skvělí trenéři a já jsem ještě rád, že se do toho zapojil i Boris Žabka, který nám má dost co říct. Mě hodně otevřel oči po lidské a osobnostní stránce, abych hokejově rostl.
Ivan Ďurač naznačil, že pan Křivohlávek preferuje přímočarost, zatímco trenéři Hyka s Žabkou jsou spíše na hru odzadu a hlavně motivátoři. Souhlasíš?
Určitě. Jak říkám, každý trenér má něco do sebe a není na škodu, když jich poznáme více. Za hokejový život každý vystřídá trenérů hodně moc a je to pro každého jenom dobře.
Když jste zmínil Borise Žabku, myslíte, že bude v oboru trenérství dobrý?
Já si myslím, že určitě ano. Přeji mu hodně štěstí a hlavně pevné nervy.
Jakou si v hokeji plánujete budoucnost? Příští rok juniorka a dál?
Zatím si moc netroufám koukat až takto dopředu a něco si plánovat, protože může přijít nějaké zranění. Nechci teda nic zakřiknout (zaklepe si). Samozřejmě bych chtěl za rok hrát v základu juniorky, ale vůbec nevím, jak to bude. Boris Žabka nám dává příležitost dostat se do juniorky už nyní, takže musím makat a využít tu šanci hrát za ně. Samozřejmě bych tu rád později hrál i za „A“ tým a extraligu, ale jak už jsem zmínil, k tomu je ještě hodně daleko a čeká mě hodně práce.
Děkujeme za rozhovor.
Jan Růžička: Do dvou let bych se chtěl prosadit na stálo do „A“ týmu
Jak hodnotíte uplynulé utkání s Budějovicemi?
Moc dobře se mi nehodnotí. Dostali jsme se dolů individuálními chybami a nakonec v prodloužení prohráli.
Všimnul jste si, že byl zápas ve znamení souboje brankářů mladšího dorostu?
Vím, Petr Kváča se mnou v minulosti chytal, známe se dobře. Jako vzájemný souboj mezi sebou jsme to ale nebrali.
Jste mladší dorostenec a nastupujete i za starší dorost. Můžete obě kategorie porovnat?
Ve starším dorostu je hokej tvrdší a rychlejší, ale myslím si, že pro gólmany ten rozdíl není zas tak velký jako na ostatních pozicích.
Staršímu dorostu se nedaří, ale mladšímu ano kromě zápasů s Brnem a Libercem, kteří jsou někde jinde. Co je podle vás příčinou, kvalita?
V mladším dorostu ti kluci mnohem víc poslouchají pokyny trenéra než kluci ze staršího dorostu. Nedělají kraviny a těm lidem na tom, jak se daří, víc záleží než těm starším. Vloni tady ještě taková parta v mladším dorostu nebyla, ale letos všichni táhneme za jeden provaz a výsledky se dostavují.
A jak vnímáte trenéry, pod kterými letos působíte?
Pan Křivohlávek mě trénuje v obou kategoriích, pan Buben je trenér, který toho má hodně za sebou a v týmu je velkou osobností. Totéž mohu říct i o panu Hykovi a Borisovi Žabkovi, který mi, upřímně řečeno, hodně sedí.
Od letoška je i vidět, že zdejší odchovanci mají šanci se v „A“ týmu prosadit. Jak zde vidíte svou budoucnost?
Jsem v prvé řadě strašně vděčný za to, že mi v tomto klubu bylo umožněno trénovat celý měsíc s „A“ mužstvem. Za to chci poděkovat panu Výbornému, panu Slabému i Radimovi Vrbatovi, který mi s tím hodně pomohl. Když Vlasta Lakosil odešel do Budějovic, chodil jsem za „A“ týmem každý den a myslím si, že se to u mě hodně projevilo. Do dvou let bych se chtěl do „A“ prosadit na stálo.
V porovnání s ambicemi ostatních je to docela odvážné tvrzení, abych byl upřímný...
Za svůj vzor mám totiž Romana Willa, kterého takto do „A“ posílali v sedmnácti letech. Tenkrát chytal pravidelně v pozici jedničky za juniory jakožto starší dorostenec, než odešel do Kanady. V přípravných zápasech před dvěma lety navíc nastoupil dokonce i za „A“ tým.
Budu vám tedy držet palce. Co všechno vám trénink s „A“ vlastně dal?
Mohl jsem trénovat s takovými hráči z NHL jako jsou Radim Vrbata a David Výborný. To jsou lidi, kteří pro mě znamenají fakt hodně a celý proces tréninku v hlavním týmu mi dal větší rychlost a pohyb. Trénink tam se nedá vůbec porovnat s tím, co může člověk zažít ve starším nebo mladším dorostu.
Byl jste povolán dokonce do reprezentačního výběru šestnáctiletých a hrál na mistrovství v srpnu. Jak se vám tehdy vedlo?
Turnaj byl obsazený hodně dobrými Rusy, Kanadou a sedmnáctiletým výběrem Rakouska a já chytal proti Rakousku a proti Kanadě. Oba dva zápasy jsme sice vyhráli, ale z celého turnaje jsem zas tak dobrý pocit neměl. Neplnili jsme dost věci, které po nás trenéři chtěli, a nesešla se tam tak dobrá parta. Kluci byli vynikající individuality, to ano, ale jako tým to zkrátka nebylo ono. Pak v listopadové přípravě se Švýcarskem se setkala strašně dobrá parta, která táhla za jeden provaz, i když se ze tří utkání vyhrálo jen jednou.
Setkal jste se v reprezentaci i s naším bývalým sportovním manažerem Hniličkou?
S panem Hniličkou moc do styku nepřicházím, protože je zodpovědný za výběr sedmnáctky. Pouze v letních kempech jsme spolu hodně mluvili. Více tedy nedokážu popsat, ale určitě rozumí a ví, co ten tým potřebuje.
Děkujeme za rozhovor.
