Alexi, jak moc vás překvapilo, když jste v lednu zjistil, že byste měl jít zpátky do Mladé Boleslavi?
Bylo to trochu překvapivé. Měl jsem schůzku v Brně s vedením a trenéry, kteří mi řekli, že mám dva dny na rozmyšlenou, jestli ten trejd přijmu nebo ne. Bylo to uprostřed volna, po Novém roce, takže to nebylo na přemýšlení nic snadného. Ale přistoupil jsem na to a jsem rád zpátky.
Co na to říkala vaše rodina? Vím, že máte radši velká města, takže Brno v tomhle ohledu určitě bylo lepší.
Ano, to je pravda, máme rádi velká města. A hlavně dcera tam chodila do americké školy, respektive do mezinárodní školy, kde se učilo v angličtině, což tady v Boleslavi není. Ale našli jsme podobnou školu v Liberci, takže teď chodí tam. Sice je to 30 minut jízdy, ale pořád lepší než Praha.
Doneslo se mi, že jste z Brna vezli narychlo poměrně hodně věcí…
(smích) Ano, to je pravda. Manželka rozhodně nebyla ráda, balení bylo převážně na ní a opravdu jsme to dělali poměrně ve spěchu. Zaměstnali jsme tím i pár lidí kolem, kterým tímto ještě jednou děkuji. Jsem rád, že máme stejný byt, jaký jsme měli předtím, to je celkem fajn.
Říkal jste, že jste měl dva dny na rozmyšlenou, jestli odejít do Boleslavi. O čem přesně jste se rozhodoval?
Brno mě vyloženě nevyhazovalo, ale ani mě nijak neujišťovali, že mě chtějí. Pokud je mi známo, Boleslav byla jediná, kdo o mě stál, respektive kdo mi dal najevo, že jsem vítán. Takže o tom to tak nějak bylo.
Přišel jste do stejné kabiny, nicméně k poměrně velkému množství nových spoluhráčů, k novým trenérům. Jaký byl váš prvotní dojem?
Jako přijít domů. (úsměv) Pořád je tu drtivá většina lidí, které znám, pořád tu jsou Olda s Marťasem, kteří tu kabinu do velké míry utváří (Oldřich Kopecký a Martin Tondr). Tihle dva jsou jedni z nejlepších lidí, na které jsem v hokejové branži narazil. Olda a jeho tvrdá a dokonalá práce s výstrojí a Marťas, který zařídí naprosto cokoliv, což my cizinci oceňujeme dvojnásob. Samozřejmě ano, jsou tu noví trenéři a pár nových hráčů, ale celkem rychle jsem zase zapadl.
Kdykoliv jste sem přijel s týmem Brna, fanoušci vás tady vždycky vítali a vyvolávali. Hřálo to?
Ano, rozhodně. Vždycky jsem měl fanoušky tady rád a vážně jsem si vážil toho, že vyvolávali moje jméno, i když jsem měl na sobě brněnský dres.
Jste zase posledním hráčem na ledě po každém zápase a fanoušci zase dávají najevo, že vás i pro to mají rádi. Je to nějaká vaše forma komunikace s nimi?
Ano. Dělám to, co pamatuji, je to můj způsob komunikace s fanoušky, ale vlastně i se spoluhráči, kdy prostě čekám, až poslední bezpečně odejde do kabiny. Ani nevím, kdy jsem s tím začal, je to taková moje rutina.
Z týmu, který čeká play off, jste přišel do týmu, který měl, respektive pořád má, velké množství starostí. Bylo to těžké?
Přiznávám, že i tohle byla součást mého rozhodování, nebudu lhát, že ne. Brno čeká play off a za mě je to silný tým, který tam může hodně dokázat. Na druhou stranu necítil jsem se tam dostatečně oceněný, jako se cítím tady. A pro mě je důležité cítit se dobře, takže se mi teď daří podstatně lépe.
Hledal jste si, co česká baráž obnáší?
Vím, že začíná hodně pozdě. (smích) Takže i proto to rozhodně hrát nechceme. (zvážní) To je samozřejmě ta méně podstatná část. Mnohem horší je ta hrozba, kterou baráž přináší. Chceme se těm zápasům za každou cenu vyhnout.
Myslíte, že už jste v bezpečí?
Ne. Ani náhodou. Nikdy nejste doopravdy v bezpečí, dokud to neříká matematika.
Jste typ hráče, který se dívá na tabulku?
Jo, dívám se. Netvrdím, že pořád, ale dívám se.
Spousta hráčů říká, že tabulku vůbec nesleduje.
Tak to podle mě lžou. (smích)
Co zápasy soupeřů? Díváte se? Teď se třeba blíží dva zápasy mezi Kladnem a Vítkovicemi.
Dívat se nebudu, ale na skóre určitě mrknu.
Mluvil jste o matematice a ta říká, že nereálné ještě není ani předkolo. Padla na to v kabině řeč?
Párkrát to někdo zmínil, ale spíš se všichni pořád díváme hlavně za sebe. Za mě je to rozhodně bezpečnější způsob, jak ten finiš zvládnout. Nicméně pár posledních zápasů bylo z naší strany opravdu povedených, ukazujeme, že když děláme, co máme, a držíme pohromadě, můžeme být dobrý tým. Takže stát se může cokoliv. Ale jak říkám, jistíme si hlavně záda.
Vaším největším osobním bodovým počinem po návratu do Boleslavi byl zatím poslední zápas Bruslařů v Brně. Cítil jste tam o něco větší motivaci?
Asi ano. Jak jsem říkal, po celou dobu, co jsem tam byl, jsem se necítil být dostatečně ceněn, takže ano, chtěl jsem se trochu předvést. Navíc to byl pro nás důležitý zápas, poslední před reprezentační přestávkou. Byl to pro mě příjemný zážitek.
Směrem k Brnu mě napadá ještě otázka na srovnání s Boleslaví. Jsou to vaše dva jediné české kluby. Kometa je podstatně větší…
(zamyslí se) Brno je rozhodně větší klub, ale tak, jak fungují tam, podle mě velké kluby nefungují. Víc bych k tomu asi neříkal. Je to jen můj názor.
Tenhle týden jste měli tři dny volna. Jak jste je strávil?
Byl jsem s rodinou v Peci pod Sněžkou. Bohužel nám úplně nevyšlo počasí a sníh už byl víceméně jen na sjezdovkách. Jeden den navíc šíleně foukalo. Ale dcera byla na pár lekcích lyžování, takže jsme si to i tak užili.
Od čtvrtka jste zpátky v tréninkovém procesu. Na co se zaměřujete?
Hodně bruslíme, děláme kardio. Makáme, abychom zvládli finiš sezony.
Čeká vás posledních osm zápasů, větší část z nich bude na kluzištích soupeřů. Bude to o to těžší?
Trochu určitě ano. Doma je přeci jen doma. Samozřejmě záleží na situaci, ale venku je to vždycky o něco těžší. Nedá se nic dělat, tím víc do toho budeme muset dát a tím spíš to zvládnout. Vlastně to bude náš takový poslední letošní velký test toho, jak jsme obstáli.
Co byste si pro Bruslaře do finiše sezony přál?
Samozřejmě bych si přál natolik skvělý závěr základní části, aby nám přinesl play off. To je pochopitelně moje přání. Ale jak už jsem říkal před chvílí, je potřeba stát nohama pevně na zemi a jistit si hlavně záda. Takže nám stručně řečeno přeji hodně štěstí a šikovné ruce.
A co přejete fanouškům?
Radost. Abychom jim vynahradili alespoň něco z toho všeho, co se letos nepovedlo. Vzdor téhle těžké sezoně děkujeme za všechnu podporu. Pevně věřím, že to společně dotáhneme k dobrému konci.
Děkujeme za rozhovor.
