Trenére, před sezónou by si asi málokdo troufnul pasovat tým boleslavského staršího dorostu mezi favority extraligové skupiny Střed. Jak to, že se vám základní část, především její úvod, tak vydařila?
My jsme tajně doufali v sílu toho kádru. Na loňské záchraně týmu v extralize totiž měli velký podíl hráči ročníku narození 1998, z jejichž řad máme celek převážně poskládaný. I přes to jsme však vstupovali do soutěže s velkou pokorou. Rozhodně jsme nečekali, že se nám bude až tak dařit. Na druhou stranu bych řekl, že se nám tím vrátila tvrdá letní dřina. V srpnu jsme dobře potrénovali na ledě a kromě kondice, taktiky a tak podobně jsme se hodně věnovali i tomu, aby byli hráči připraveni po psychické stránce.
Kde hledat bod zvratu? Příprava se vám totiž výsledkově moc nepovedla, ale vše jste odčinili vítězstvím na turnaji v Havířově. Byl to právě tento okamžik, který vás takříkajíc nakopl?
Příprava se nemám moc nepodařila. Měli jsme široký kádr a v prvních zápasech jsme chtěli dát prostor hlavně novým hráčům ročníku narození 1999. Ve chvíli, kdy už jsme chtěli nasadit i zkušené hráče narozené v roce 1998, tak ty hlavní opory jako Dančišin, Kalus a Straka onemocněly. Do Havířova už ale odjel tým v plné sestavě a ukázalo se, že nebudeme v soutěži jen do počtu.
Během podzimu jste podávali velmi dobré a vyrovnané výkony, jenže na konci základní části se zranili někteří hráči, takže jste se museli nakonec hodně snažit, abyste se vůbec do play-off dostali. Jak moc to bylo náročné?
První, kdo se zranil, byl Zdeněk Křížek. Je to sice mladý hráč, jenže před zraněním měl parádní formu. Navíc je to velký bojovník. Potom to pokračovalo nešťastným zraněním Patrika Straky, který měl v tu dobu obrovskou formu. Na začátku sezóny táhl mužstvo spíš Kroni Musliu, jenže postupně se do této role dostal právě Patrik Straka a zrovna tu chvíli se právě zranil. Díky tomu se nám tedy rozpadl první útok a ještě ke všemu se nám zranil také Honza Dvořák, který má bohužel dlouhodobé problémy se zády. Když hrál Honza v prvním útoku s Milanem Dančišinem a Kronim, tak dával důležité góly, které teď chybí. Dále nám chybí ještě Vojta Outrata, ten má problémy s kotníkem. Ze šesti důležitých útočníků jsme tedy najednou tři neměli, takže je jasné, že se to muselo někde projevit.
Závěr základní části tedy nabídl pořádné drama. Vy jste museli s vypětím všech sil vyhrát poslední zápasy a ještě ke všemu sledovat také to, jak hrají Pardubice, které musely ztratit body, abyste vůbec mohli ještě na vyřazovací boje pomýšlet. Jak to bylo náročné především s ohledem na psychiku?
Souhlasím, bylo to hodně náročné z psychického hlediska. Dvě třetiny základní části jsme totiž víceméně strávili na druhém místě v tabulce, jenže pak jsme začali najednou zničehonic klesat a dostávat se mimo postupové pozice. Navíc, jak už jsme zmínili, měli jsme zraněné hráče. Hra se nám tedy moc nedařila, byla bez nich jiná a my jsme se museli víc soustředit na hru z obrany. Proto tedy ten závěr nabídl tak ubojované zápasy, jaké nabídl. Mohli jsme získat body doma s Libercem, ale nezískali. V Brně jsme vedli o dva góly, jenže nakonec jsme tam taky prohráli. To také mužstvu vůbec nepomůže a dostane se víc pod tlak. Pardubice navíc začaly nasazovat hráče jako je Zadina a Ružička, což jsou výborní hokejisté. Především Filip Zadina je neskutečně rozdílový hráč, mohli jsme ho vidět už i v Tipsport extralize. Tehdy to tedy začínalo být trochu problémové a k tomu jsme také museli začít sledovat soupeřovy zápasy. Kde Pardubice nastupují, kde jsou schopné vyhrát, jaké nasazují hráče a tak podobně. Nakonec nám ale pomohlo zaváhání Pardubic, které hrály proti Kometě a vedly už 3:0 zásluhou již zmiňovaného Filipa Zadiny. Ale Kometa to naštěstí pro nás otočila a v nastaveném čase tam vyhrála. Navíc jsme také ovládli tři poslední zápasy s Letňany, Havlíčkovým Brodem a Libercem. To byly ty rozhodující okamžiky, které nám mimo jiné pomohly k postupu do nadstavbové skupiny A a následného play–off.
Nyní vás čeká těžká skupina A, ve které ale o nic nepůjde. Týmy si tam pouze vytvoří pozici pro vstup do play–off. V jakém duchu ji tedy chcete odehrát?
Budou to klidné zápasy. Nemusíme se strachovat o sestup ani o to, jestli postoupíme, nebo nepostoupíme do play–off. Naše vize je taková, že ti kluci jako jsou Franta Uřidil, Kroni Musliu nebo Marek Mlčoch, kteří už dostali šanci v juniorce, by v případě zájmu trenérů hráli tam. My zase chceme naopak dát větší prostor hráčům ročníku narození 1999, se kterými počítáme pro příští ročník. Ti totiž v základní části nedostali tolik prostoru, kolik by možná dostat měli. Bohužel na to nebyl vůbec prostor. Naše skupina Střed byla celou dobu extrémně vyrovnaná a to nás pořád nutilo nastupovat v nejsilnější sestavě, kterou jsme měli. Nechtěli jsme zaostávat.
Zaměřme se na dva nejbližší zápasy, které vás čekají o nadcházejícím víkendu: jedete až do Slezska, kde se nejdříve utkáte s Vítkovicemi a v sobotu v Třinci. Nepochybně se jedná o velmi silné soupeře, jak jste se na ně stihli připravit?
Teď jsme se dostali do velmi obtížné situace, protože máme nemocnou snad půlku kádru. My jsme schopní dát dohromady jen tři pětky, ve kterých budou hrát i hráči, kteří byli doteď na střídavých startech a navíc s námi pojedou dva mladší dorostenci. Dvě utkání ve Slezsku tedy odehrajeme ve značně zdecimované sestavě, protože se nám bohužel nikdo zatím neuzdravil. Naopak – marodka se ještě více rozšířila.
Za týden jsou tady Vánoce. Jaký tréninkový program během nich máte pro své svěřence připravený?
Kluci dostanou kolem Štědrého dne čtyři dny volna, aby si odpočali od toho zatížení, které teď měli. Mezi svátky ale začneme dvoufázově trénovat, abychom doplnili kondici, kterou jsme v závěru základní části poněkud ošidili z toho důvodu, aby hráči nebyli unavení. Na Silvestra a na Nový rok dostanou znovu volno a následující víkend už máme předzápasovou přípravu na utkání proti Olomouci a Zlínu.
Na závěr se ještě zeptám: pamatujete, že by někdy boleslavský starší dorost hrál extraligové play–off? Jaké to jsou vlastně pocity pro vás jako pro trenéra, když se dostanete s týmem do vyřazovacích bojů?
Mám takový pocit, že před pěti lety tady play–off bylo. V posledních letech se ale hrálo víceméně o udržení. Pocity jsou to opravdu skvělé. Naše skupina Střed byla nejtěžší ze všech, ale my jsme to před sezónou očekávali. Za pravdu nám daly výsledky i herní projevy všech celků. Vždyť první nepostupující tým na nás ztrácí jen jeden bod! Jsme tedy moc spokojení, že se nám to podařilo. Věřím, že zbytek sezóny už si budeme užívat. Rozhodně nechceme nic podcenit, protože soupeři nebudou rozhodně nikterak lehcí, ale budeme se snažit jít do všeho na plno. Jen s tím rozdílem, že se nemusíme obávat případného sestupu.
Děkujeme za rozhovor.
