Romane, ta otázka je dost obligátní, ale u vás ji určitě nejde vynechat: Jak se rodil váš příchod do Mladé Boleslavi?
Boleslav se ozvala minulý týden. Měl jsem z toho radost, ale prvotně to celé bylo o tom vyřešit odchod z Vítkovic, kde jsem měl a vlastně ještě pořád mám smlouvu. Nakonec se to upeklo minulý pátek a v sobotu jsem tu byl už na tréninku.
Není žádným tajemstvím, že jste dlouho nechytal v zápase, naposledy 6. února za Spartu proti Litvínovu. Jaké byly tři čtvrtiny roku v tomto režimu?
Abych řekl pravdu, tak celkem pohodové. Měl jsem spoustu času na rodinu, do toho jsem trénoval. Ale z profesního hlediska jenom tohle nestačí. A jen trénovat časem samozřejmě ani nebaví.
Když se ozvala Boleslav, měl jste tedy automaticky jasno?
Musím přiznat, že ne. Paradoxně se totiž objevila nabídka ještě od dalšího extraligového klubu, takže když k tomu připočteme ještě tu zmíněnou smlouvu ve Vítkovicích, tak se to pro tohle všechno trochu zpozdilo. Pro Boleslav jsem se nakonec rozhodl společně s manželkou. Jsem Pražák, bydlíme u Berouna a prostě to byla ta lepší varianta.
Nepřišel jste za úplně nejjednodušších podmínek, Mladá Boleslav už dva brankáře má. Jak vy sám celou situaci vidíte a cítíte?
Zájem o mě projevili boleslavští trenéři. Ve vztahu k oběma současným brankářům chápu, že situace opravdu není nejjednodušší. Není to příjemné pro mě a je mi naprosto jasné, že ani pro Michala Valenta a Davida Ritticha to není příjemná věc. Ale tak to prostě je. Tu nabídku jsem dostal a vzal jsem ji. Jakou budu mít úlohu a jaké to všechno nakonec bude, to teprve uvidíme. Necháme se překvapit.
Už jste se stačil v Boleslavi trochu rozkoukat?
Trošičku. Mám tu za sebou tři tréninky. Jsem o něco víc rozkoukaný než první den, ale rozhodně ještě musím mít pořád oči široce otevřené. Ale to bude za chvíli určitě dobré.
Mnozí asi čekali, že budete chytat hned v neděli proti Slavii. Proč tomu tak nebylo?
Dorazil jsem sem teprve v sobotu ráno a hned šel na první trénink. Neměl jsem ani svoje hokejky. Nebo třeba kalhoty. Černé tu zrovna nebyly k dispozici, svoje jsem měl modré a gólman nesmí nosit návleky. V pondělí jsem si tudíž teprve fasoval výstroj a dneska (úterý 7. října, pozn. red.) se s ní popasovával poprvé na tréninku.
Už padl nějaký náznak, kdy s vámi trenéři poprvé počítají naostro v brance?
Nějaký náznak už padl. Ale určitě dobře víte, že tyhle věci se dopředu neříkají. (úsměv)
Co Mladá Boleslav jako taková? S jakými vzpomínkami a dojmy sem přicházíte?
Musím přiznat, že se mi tu vždycky hrálo dobře. Ačkoliv teda samozřejmě jako soupeř, ať už v extralize s Plzní nebo v 1. lize s Ústím nad Labem, kdy jsme tenkrát hráli s Boleslaví finále (sezona 2005/2006, pozn. red.).
Speciálně na Ústí jsem se vás chtěla zeptat, protože s ním byla Boleslav vždycky trochu na kordy…
Jo, to máte asi pravdu. Ale jak říkám, mně se tu chytalo dobře. Myslím, že mě tu z branky vyhnali jen jednou. (smích)
Děkujeme za rozhovor.
