"Petr je perspektivní a na svůj věk vyspělý a také zkušený hráč," říká na adresu třiadvacetiletého Čajky sportovní ředitel BK Mladá Boleslav Martin Ševc. "Doufáme, že nám pomůže hlavně na centru, kde jsme cítili, že nás v uplynulé sezoně trochu tlačila brusle," dodává.
Profil Petra Čajky
Petr Čajka je rodák z Kadaně, hokejově vyrůstal v pražských Letňanech. Krátce působil i v mládeži pražské Sparty, odkud ovšem v rámci try-outu odešel už ve svých třinácti letech do Švýcarska. Zde prošel mládežnickými týmy v Romanshornu, Rapperswil či Zugu, odkud také v sezoně 2017/2018 vyrazil na mistrovství světa do 18 let. O ročník později se podíval do zámoří, sezonu strávil v Erie Otters hrající americkou OHL. Posléze se vrátil do Švýcarska, konkrétně do Ženevy, kde také poprvé nastoupil ve švýcarské nejvyšší soutěži a podíval se na mistrovství světa, tentokrát do 20 let. Postupně působil ještě v Lausanne, v HC Ambrì-Piotta a znovu v Rapperswil, odkud po dvou sezonách míří zpátky do Čech.
Boleslav mám v hlavě už tři nebo čtyři měsíce, říká Petr Čajka
Jak a kdy se vlastně zrodil váš odchod do Švýcarska?
Bylo mi třináct. Původně to byl try-out, ale nechali si mě tam a od té doby se to dostalo až tam, kam se to dostalo. Asi můžu říct, že Švýcarsko je můj druhý domov. De facto jsem tam vyrostl, prošel si tam pubertou. To asi něco znamená. (úsměv)
Jak vůbec probíhá odchod takhle brzy do zahraničí? Přeci jen byl jste ještě dítě...
Až do osmnácti let jsem tam bydlel u "náhradní rodiny", kde jsem vždycky měl svůj pokoj, a která na mě dohlížela, starala se o mě a pomáhala mi. V osmnácti jsem pak odešel do Ameriky a když jsem se vrátil, začal jsem fungovat sám za sebe.
Jak to nesla vaše vlastní rodina?
Určitě to bylo těžké. Naštěstí jim doma zůstal alespoň můj mladší brácha. (úsměv) Ale samozřejmě jsem to všelijak nesl i já sám. Ve třinácti letech je to obrovský kulturní a sociální šok. Rodina, u které jsem tehdy byl, mluvila jen německy a já měl němčinu sotva rok nebo dva ve škole. Prvních pár měsíců jsme se dorozumívali jen prostřednictvím překladačů. Ale začal jsem tam pochopitelně chodit i do školy a časem se ty věci podstatným způsobem zlepšily.
Dá se říct, že už ve třinácti jste byl tak uvědomělý a věděl jste, co od života chcete?
Já myslím, že jo. Věděl jsem, že se chci hokeji věnovat naplno, věděl jsem, že chci jít ven z Česka. Lákala mě kanadská juniorka, ale ještě jsem nebyl dost starý. A pak přišla tahle nabídka spojená i se školou a já neváhal. Navíc to beru tak, že Švýcarsko není na druhém konci světa. Je dobře dostupné autem, vlakem, autobusem. Speciálně těmi autobusy jsem se svého času najezdil dost.
Jaká je nátura Švýcarů? A cítíte se být trochu Švýcarem?
Myslím, že některé věci jsem tam trochu odkoukal. Určitě přesnost a určitou touhu po pořádku a uspořádání.
Takže je pravda, když se říká "být přesný jak švýcarské hodinky"?
Rozhodně. Švýcar radši přijde o deset minut dřív, než aby přišel o minutu pozdě.
Prošel jste tam hned několika kluby. Na který – nebo na co – budete vzpomínat nejradši?
Moc jsem to měl rád v Ženevě, kam jsem se vlastně vrátil z Ameriky. Byl to můj první opravdu profesionální klub, kde jsem dostal svůj první profesionální kontrakt. Ženeva je navíc krásné město s nádherným jezerem a luxusními čtvrtěmi. Určitě doporučuji navštívit. (úsměv)
Bohužel za všechny ty roky to ani jednou necinklo. Mrzí to?
Samozřejmě to mrzí, ale nelpím na tom. Ženeva vyhrála mistrovský titul minulou sezonu, teď i Ligu mistrů. Minul jsem to o dva tři roky. Bylo by hezké ty tituly mít, ale s ohledem na svůj věk se na to dívám pozitivně a beru to tak, že tyhle věci jsou teprve přede mnou. Zatím jsem se soustředil na to, abych si vybojoval svoje místo na slunci.
Proč jste se rozhodl pro návrat do Čech?
Chyběla mi rodina. A asi jsem chtěl i nějakou novou výzvu. A co je větší výzva, než návrat po tolika letech domů? Moc se do Čech těším, obzvlášť do Boleslavi, a věřím, že to bude úspěšná změna.
Proč právě Boleslav?
Cítil jsem odtud velký zájem. S panem Ševcem jsme byli v kontaktu už v průběhu sezony, původně bylo ve hře, že bych přišel ještě před uzavřením přestupních termínů, ale stopl to klub, ve kterém jsem působil. Takže Boleslav mám v hlavě už nějaké tři nebo čtyři měsíce, tedy ještě dřív, než jsme vůbec podepsali smlouvu. Těším se sem, podle mě je to tým, který má velké ambice a já doufám, že můj příchod bude pro obě strany přínosný.
Znáte někoho z Bruslařů?
Hokejově jednoho, o něm ale prý ještě mluvit nemůžu, protože jeho jméno ještě nebylo zveřejněno. (smích) A nehokejově znám Aleše Čecha. To je možná trochu netradiční příběh – ještě když jsem byl v Letňanech a chodil na základní školu, tak on chodil o tři ročníky níž do jedné třídy s mým bráchou.