Martine, jak hodnotíte třetí čtvrtfinálový zápas s Třincem?
Šli jsme do toho s tím, že sice prohráváme v sérii 0:2, ale každý zápas na ledě Třince skončil pouze o gól, tudíž jsme do toho nešli úplně odevzdaní, ale přeci jenom jsme si věřili. Když hrajeme tak, jak hrajeme a výsledky byly pouze o gól, tak jsme si říkali, že bychom je mohli doma potrápit, protože se nám doma poslední dobou dařilo a lidé nás tu ženou dál. Všechno je tady asi lepší než u nich – led a vůbec všechno. Nám to tady více vyhovuje a nakonec jsme to doma potvrdili. Oceláři už po utkání u nich říkali, že z nás mají respekt, takže jsme dokázali potvrdit, že jsme dobrý tým.
Do zápasu jste šli od prvních minut naplno a na soupeři bylo vidět, že s tím má velké problémy, že?
My jsme tím pohybem už asi známí. Ačkoli jsme menší mužstvo, jsme bruslivější a budíme tím „respekt“ (rukama naznačí uvozovky), a to se nám vyplatilo. Musím říct, že jsme měli velmi dobrý pohyb, všechny čtyři lajny a i díky tomu jsme vyhráli. Neřekl bych, že máme úplně „velký“ (opět naznačení uvozovek) tlak, spíš jsme chtěli vyhrát kvůli lidem. My jsme si všichni věřili, že ten jeden zápas doma zkrátka uděláme. Nakonec se nám to povedlo a uvidíme, co nás čeká v odvetě.
Třinec ale těžil z maličkostí a okamžitě potrestal vaše chyby a v utkání dokázal srovnat na 2:2. Jak jste se s tím dokázali srovnat a co jste si za nerozhodného stavu říkali?
Říkali jsme si, že musíme hrát stále stejně aktivně, napadat beky, hrát kompaktně, hodně bruslit a často střílet. Jak říká můj děda – není ranky, není branky. Takže i to se potvrdilo.
Pokud bychom měli vypíchnout jednu věc, pak by to byl určitě týmový výkon, souhlasíte?
Ten nás provází už nějakou dobu v soutěži. V průběhu sezony jsme sice měli krizi, ale pak jsme se semkli a od té doby šlapeme jako jeden tým, jeden muž a myslím, že je to hodně znát.
Pokud byste měl vypíchnout nějaký jeden moment, který podle vás rozhodl utkání, co by to podle vás bylo?
Myslím si, že když jsme šli do vedení 2:0, tak jsme se trochu uklidnili. Pak sice Třinečtí vyrovnali, ale na konci třetiny navyšoval Bártič (Michal Bárta, pozn. red.) na 3:2, což nám hodně pomohlo. Myslím si, že to byl jednoznačně jeho zápas, už proto, že v zápase dal dvě branky. Martin Růžička nás opět podržel v důležitých situacích. Můj gól na 4:2 už byla v ten daný moment spíše pojistka. Byla to zkrátka výborně odvedená práce celého mužstva.
Co ten váš nájezd – udělal jste jej tak, jak jste chtěl?
Ano, přesně tak, jak jsem chtěl. Víc k tomu říkat nechci. (úsměv)
Co čekat od čtvrtého utkání? Přeci jen, rozzuřili jste draka…
No, jak říká můj brácha – hlavně je nenasrat. A to se nám tak trochu nepovedlo. (smích) Ale to nevadí, je to jedině dobře. Na ně je velký tlak a my můžeme jen využít a překvapit tím, jak budeme hrát. Myslím, že šanci máme.
Co říkáte na parádní diváckou kulisu, která v decibelech málem překonala rekord v hlasitosti fandění?
Taková atmosféra v Třinci rozhodně nebyla. Nevím, jestli u nich byli fanoušci naštvaní, nebo čím to bylo. Ale věděli jsme, že tady u nás je to vždycky dobré. Už v minulé sezoně, když jsem sem přišel a udělala se tady extraliga, tak to bylo super. Je zkrátka famózní, když vás fanoušci ženou. Horší je, když pískají. (úsměv) Ale hrozně vám to pomůže, zvlášť ve chvílích, kdy už nemůžete, to vám zkrátka dodají takovou tu šťávu.
Takže je budete potřebovat stoprocentně i ve středu, že?
To každopádně. (úsměv)
Děkujeme za rozhovor.
