Davide, velkou část zápasu jste prohrávali. V čem jste tahali za ten špatný konec provazu?
Určitě si myslím, že to byl vstup do zápasu. Litvínov do nás vletěl, měl lepší pohyb, víc střel, takže to byl ten největší rozdíl, takže nás trochu přehrávali, ale zaplaťpánbůh jsme se z toho nějakým způsobem dostali. Sice to nebylo hned, ale dostali jsme se z toho. Začali jsme plnit ty věci, které jsme řekli, že se musí nějak zlepšit a pak se nám podařilo na konci srovnat.
Jednalo se o podcenění soupeře, nebo tam hrálo roli také to, že jste v sobotu hráli proti Plzni, zatímco Litvínov měl volný den a mohl se na vás lépe připravit?
Nebudeme se na nic vymlouvat, bylo to ale asi jedno s druhým. Trochu únava, než se to z autobusu rozjezdí a všechno, takže únava každopádně trochu ano. Na druhou stranu, v play off se budou hrát taky dva zápasy po sobě, takže si na to musíme zvykat. Podcenění to rozhodně nebylo, ale Litvínovu jde o všechno, hrají o každý bod, každý kousek ledu a bylo to vidět. Ti hráči padali po držkách a dělali maximum pro to, aby získali cokoliv.
Po dvou třetinách jste měli devět střel na branku, ale po zápase jich nakonec bylo 23. Takže jste za třetí třetinu a prodloužení vystřelili hned čtrnáctkrát. Byl to potom už ten tým, jaký známe? Tedy, že jste začali opět hodně střílet?
Určitě ano. To musel vidět každý. Bylo to trochu i způsobené tou hrou Litvínova. Viděl jsem to tak, že Litvínov potom začal hrát tak, že se bál o výsledek a jen nám vyhazoval puk. My jsme se do nich začali víc tlačit a víc jsme stříleli. Zaplaťpánbůh, že to tam nakonec spadlo.
Zlomili jste to, jak se říká, za pět minut dvanáct. Pomohlo vám litvínovské vyloučení a hra šest na čtyři, kdy jste se trefili a nakonec jste poprvé v této sezóně vyhráli v nájezdech. Dodal vám ten gól na poslední chvíli dech?
Řekl bych, že to nebylo za pět minut dvanáct, ale asi za minutu dvanáct, nevím kolik přesně sekund do konce tam bylo...(smích) Kluci to tam sehráli výborně. Žiga Jeglič ukázal zase svůj přehled, který má, nabil to tam Zohymu (Radim Zohorna - pozn. red.) a ten to parádně trefil, takže super. Asi je to pravda, že jsme poprvé vyhráli na nájezdy. Je to asi poprvé, co jsme dali dva góly z nájezdů.
První nájezd jste proměnil vy, to zakončení bylo možná v takovém stylu, v jakém si vás pamatuji ještě z juniorky... Věděl jste dopředu, co uděláte? Znal jste brankáře?
Brankáře neznám, právě naopak. Ještě jsme se shodou okolností se Stráňou (Jan Stránský – pozn. red.) a trenérem gólmanů Radkem Haasem bavili, jak je na tom dole, jak se rychle přesouvá. Bylo mi řečeno, že je hodně rychlý, tak jsem věděl, co udělám. Tím jsem si byl jistý hned. Radek Haas mi to odsouhlasil, že teda můžu, takže mu děkuju. (úsměv) Věděl jsem, že se na to musím rozjet, abych to provedl co nejrychleji, protože ten gólman je opravdu hodně rychlý. Pak to ukázal na Zbořkův nájezd (Adam Zbořil – pozn. red.), který výborně naznačil, ale brankář se okamžitě přesunul. A jinak, starý Berny z juniorky to určitě nebyl. Tady je to asi tak o tři levely výš, takže jsem za to moc rád, že jsem se trefil. A přiznám se, že jak jsem nehrál to prodloužení a pak jsem měl jet na nájezd... Samozřejmě neřeknu trenérovi, že nepojedu, ale přiznám se, že jsem z toho byl hodně vyklepaný.
Přihlásil byste se o ten nájezd sám třeba později?
Nevím. Nemůžu soudit. Byl jsem trochu studený, jak jsem nehrál. Pokud by byla situace, že by nikdo nechtěl, tak bych to možná vzal na sebe, ale Pavel Patera se mě zeptal, jestli teda jo, tak jsem to odkýval. Akorát jsem nečekal, že pojedu první. To mě docela zaskočilo.
Jak se cítíte? Nějakou dobu jste nehrál a byl nemocný, je to nyní už lepší a máte dostatek sil?
Neříkám, že je to úplně stoprocentní, ale z větší části si myslím, že je to zpátky. Ten návrat byl hrozný. Ležel jsem týden doma s horečkami a opravdu to bylo hrozné. Přítelkyně si se mnou taky užila svoje, takže jsem rád, že jsem se vrátil a trenéři mi umožnili se nějakým způsobem vrátit do zápasů, i když toho třeba neodehraju tolik, ale i tak jsem za to rád, za každou chvíli, kterou tam můžu strávit a doufám, že toho bude víc a víc.
Děkujeme za rozhovor.
