Pane Zörklere, když se řekne zázemí hokejového stadionu – co všechno si pod tím může člověk představit?
Myslím, že je potřeba to vidět ve dvou rovinách. V první sekci je zázemí technické, abychom mohli dělat led a také sem spadá zázemí zaměstnanců. V té druhé je to zázemí pro hokejisty a v podstatě i zázemí pro diváky – tribuny, stánky s občerstvením a restaurace.
V našem rozhovoru se zaměříme asi více na zázemí pro sportovce. Co vše tam spadá?
Především bych zdůraznil, že zázemí pro sportovce se neustále mění a vyvíjí. Stejně jako hokej. Nároky na něj jdou neustále dopředu a stejně tak i nároky na zázemí pro sportovce. Kdysi tu nebyla žádná tělocvična, dnes už je potřeba. Vznik hokejových akademií mládeže s sebou přinesl krom nových předpisů i zvýšené potřeby, co se týče zázemí a vybavení. Jedna z takových věcí, která se musela vytvořit, byla rozcvičovna. Dřív nikoho nenapadlo, že by na zimním stadionu byly pračky, sušičky a že by se hráčům praly dresy, ribana a další věci. A přitom je to dnes běžná každodenní činnost. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Zkrátka, ač je náš stadion velmi starý, musíme reflektovat vývoj sportu, a stejně i potřeb sportovců.
To je pravda, výstavba stadionu začala v roce 1953 a dokončen a otevřen byl v roce 1956. V té době musely být požadavky na zázemí pro hráče i pro veřejnost na úplně jiné úrovni. Mohl byste alespoň naznačit historický vývoj hokejového zázemí od dob vzniku zimního stadionu po současnost?
To se těžko popisuje. Bylo tu daleko méně šaten, které byly celkově menší a bylo tu i víc „hluchých“ prostorů v okolí ledu. Tato místa se postupně zastavovala a šatny tu určitě prošly několika přestavbami. Jenom já pamatuji už minimálně tři. Původní šatny byly v části staré tribuny (u Klenice). Ta byla postavena jako první. Směrem k hřišti byla dřevěná okna vedoucí z šaten, uprostřed tribuny byl vchod a v zadní části byla spojovací chodba. Do šaten se chodilo z chodby, která byla velká, ale šatny byly paradoxně velmi malé. V době, kdy jsem tu ještě jako kluk hrál hokej, tak byly na podlahách dřevěné kostky, aby se netupily brusle. Až postupně se přešlo na gumy a koberce. Speciální gumy na pochoz bruslí na zimních stadionech se objevily až mnohem později.
Postupně, jak se rozrůstal počet hráčů v týmu, tak už takové šatny přestaly dostačovat. Prvně se zrušila chodba a šatny se protáhly až dozadu a východ z šaten se udělal směrem k hřišti. Na led vedl jeden jediný pruh gumy, po kterém se chodilo na led. V té době měl na zimním stadionu šatnu jen A tým, juniorka a dorost. Děti a mládež si museli věci na trénink přinášet sem a po tréninku si odnášet věci domů.
Jak dlouho takový stav trval a kdy začaly první větší úpravy?
Myslím, že to bylo na přelomu 70. a 80. let. Postupem času se šatny přidělávaly a pak už měly šatnu i ty nejstarší žákovské kategorie. Doba jde dopředu a požadavky se neustále mění, vše se postupně vyvíjí. Např. po revoluci vznikla pod jednou z tribun i veřejná posilovna, vč. sauny, vířivky a ochlazovacího bazénu (tzv. rehabilitace). Navštěvovali ji jak hokejisté, tak i veřejnost. V té době to bylo velmi moderní a jelikož posilovny vznikaly i jinde ve městě (v centru nebo na sídlišti) a dojezd na zimní stadion je horší, zrušila se. Navíc se ukázala jako ne příliš komfortní pro hokejisty, kteří přecházeli z šaten kolem ledu v ručnících a poloodění. Postupně se tedy rehabilitace, i když malá, udělala přímo v šatně A týmu.
Kdy se přesunuly šatny z pod tribuny u Klenice do současných prostor, tedy pod tribuny C - F?
Stěhování A týmu proběhlo okolo roku 1980 a souviselo to s první větší rekonstrukcí zimního stadionu, kdy se nově stavěla tribuna A - F (část směrem k silnici) a také se celý stadion zastřešoval. Mám dokonce pocit, že boleslavský stadion byl jedním z posledních, který se zastřešoval. Současně se tedy dělala střecha, tribuna a vůbec celková rekonstrukce strany směrem k silnici. A právě do nově vzniklých prostor pod tribunou se umístila i kabina A týmu.
Byl i nějaký jiný důvod proč ke zrušení posilovny došlo? Nebo zkrátka jen šlo o nekomfort hokejistů?V době, kdy klub začal usilovat o status akademie mládeže, bylo potřeba vybudovat rozcvičovnu. Bohužel jsme ale hodně stavebně omezení – z jedné strany silnice, z druhé strany park Štěpánka a Klenice. A nejlépe se jevil prostor rehabilitace, takže posilovně byl ukončen pronájem a z tohoto prostoru se udělala rozcvičovna pro hokejový klub. Byla to nutnost, ale zároveň si myslím, že to bylo dobré, protože je využívaná hojně. Uvnitř je místo pro rozcvičení, posilovna a současně je blízko i větší plocha za brankou s gumovým povrchem, kam si mohou hráči vynosit potřebné pomůcky a mohou se rozcvičovat i tam. Vykrystalizovalo to samo, ale nakonec se to ukázalo jako ideální řešení.
(rozcvičovnu byste našli nalevo od kiosku s občerstvením, pozn. red.)
Pokud tedy odbočíme přímo k mládeži, jaké stavební úpravy se musely udělat, aby mohl být Mladé Boleslavi udělen statut akademie mládeže?
S rozcvičovnou šla ruku v ruce rekonstrukce šaten v části staré tribuny. Zub času na nich sehrál svou roli a dalo by se říct, že byly vybydlené. V červenci a v srpnu roku 2015 se dělala rekonstrukce celého zázemí, která vycházela z požadavků akademie. Každá šatna musí mít dvě místnosti – jednu menší, které se říká suchá šatna. Do ní hráči přijdou zvenčí, odloží si civilní oděv. Z ní vchází do druhé místnosti, do tzv. mokré šatny, kde mají výstroj a obléknou se na trénink. Z ní vychází na led a z ledu se zase vrátí do mokré šatny, svléknou výstroj, osprchují se, mají tam i tzv. sušárnu, kam dávají propocené věci – ribana, dresy, ručníky. Nazí a čistí pak odcházejí do suché šatny, kde mají soukromý civilní oděv, obléknou se a z ní pak odchází domů. Dnes už se nemíchá dohromady civilní oblečení s tím hokejovým. Hráči a děti nemusí mít oblečení v mokré šatně, takže jim nenasákne a nenačichne. Nařízení bylo platné pro juniorku a dorost, ale jelikož tam toho prostoru bylo víc, tak jsme tento typ šatny udělali také už i pro 9.třídu. Ze statutu akademie vycházelo i to, že mládež musí mít svého kustoda, takže jsme vybudovali zázemí i pro něj. (našli byste jej mezi tribunami J a K, poblíž šatny rozhodčích, pozn. red.)
Předpokládám, že napříč týmy panuje spokojenost, že?
Myslím, že se nám zázemí povedlo udělat opravdu dobře. Rekonstruované zázemí chtěli vidět i ostatní z republiky, když sem přijeli. Každý, kdo chtěl mít statut akademie, se s tím musel poprat. Ne každý mohl rekonstrukci provést, takže na jiných stadionech dělali např. přepážky, aby vytvořili suchou a mokrou šatnu. My jsme šli cestou stavební úpravy. Musím říct, že kdo sem přijel a viděl to, tak říkal, že jsme to dostali na vysokou úroveň. Byť ta budova je stará a říká si o nějakou další rekonstrukci, tak zázemí pro hokejisty jsme udělali pěkné.
Co v takové šatně mládeže najdeme?
Dříve stačila hokejistům židle a dva věšáky. Nyní potřebují dvoje rukavice, výstroj, doplňky výživy, rehabilitační pomůcky. Každý hráč potřebuje mít svůj box a police, kam si může uschovat svoje věci. I vnitřní nábytek prochází určitým vývojem. Když kluci odloží civilní oblečení, musí někam dát i své osobní věci, a to vše si mohou dát do boxů, na kterých v šatně sedí. Jsou to takové odklopné lavice.
Pokud mluvíme o mládežnících, jsou i nějaké další věci, na které musí hokejové zázemí pro mládež a děti pamatovat?
V Mladé Boleslavi fungují tzv. sportovní třídy, které se vytvořily i díky spojení se Základní školou Dr. E. Beneše. A když už i škola vytvoří podmínky pro sportovní třídu, kdy děti můžou mít trénink v 9 hodin dopoledne a pak jdou do školy, tak ale nemůžou do školy chodit s velkými taškami a propocenými věcmi. Proto se musely udělat šatny také pro 1. a 2. třídu, aby odtrénovali a mohli jít do školy. Se zvyšujícími požadavky na prostor pro všechny kategorie jsme se dostali do úzkých a nevěděli jsme, kam umístit 1. třídu, tak jsme vytipovali jedno místo u Klenice v blízkosti malé haly, kam jsme na plášť haly zvenčí posadili stavební buňku. Vchod se udělal z haly a jedna z šaten je tedy upravená stavební buňka předělaná na sportovní šatnu. Týmy a třídy ale mezi jednotlivými šatnami „rotují“, a tak nyní tuto buňku využívá jako šatnu mladoboleslavský B tým.
Podle toho, co popisujete, je to vlastně taková „hra“ s prostorem, přičemž musí být využit každý centimetr, že?
Ano, je to tak. Na jedné straně vznikají nároky na to, aby tu i žákovské třídy měly zázemí a výstroj si děti nemusely brát domů, takže budujeme zázemí pro ně. Velké nároky má ale také A tým, pro který také budujeme kvalitní zázemí. Zkrátka musíme pro hráče připravit úplně stejné podmínky jako třeba pro týmy, které hrají v moderních multifunkčních halách, kde mají i díky větším prostorám daleko více možností. Ale tam už se s těmi potřebami počítá při výstavbě, kdežto u nás jsme okleštění prostorem a především stavbou, která už tu je téměř 70 let a nic s ní udělat nemůžeme.
Existuje na zimním stadionu vůbec nějaký prostor, který není jakkoli využíván?
Ne. (smích) Tady je to využité na maximum. Beze zbytku.
Prošli jsme tedy zázemí mládeže, zmínili jsme historický vývoj. Jsou na zimním stadionu nějaká místa, která dříve vůbec neměla sloužit hokejovému využití a upravovala se?
Ano. Málokdo ví, že nad hlavními pokladnami při vstupu na stadion dříve bývala projekční kancelář. Celý ten prostor byl v pronájmu a byli tam projektanti, jedno prkno s výkresy vedle druhého. Když ale hrajete nejvyšší extraligové soutěže mládeže, tak do týmu přijdou i hráči z týmů, kde extraligu nemají. Děti vyrůstají v menším klubu, ve kterých extraligy mládeže nejsou a dítě je talent, tak má chuť jít do většího klubu. Ale ten klub by mu měl nabídnout školu a ubytování. Proto se projekční kancelář musela vystěhovat a my jsme z těchto prostor udělali ubytovnu/ubytovací prostory.
Dále je tu střelnice. Tedy prostor, ve kterém hráči trénují střely na bránu na suchu. Mezi auty a na ulici to trénovat nemůžou, protože by došlo k ničení majetku, nebo ke zranění osob. Zimní stadion měl k dispozici garáže, takže se dvě z nich propojily a udělala se z nich střelnice. Ta je neustále využívaná a hráči tam trénují.
To je opravdu zajímavé. Víte ještě o něčem?
Nad tribunou J a K jsou během zápasů kamery, toho si určitě fanoušci mohou všimnout. Jen ale opravdoví pamětníci ví, že tam dříve bývala dřevěná budka a býval tam rozhlas. Ten je teď v rohu stadionu – mezi kotlem a tribunou A.
Změn, které se musely udělat kvůli tomu, jak se hokej vyvíjel, je ale určitě mnohem více, že?
Krom rozhodčích na ledové ploše bývali za každou z branek tzv. brankoví rozhodčí s tlačítkem. Dnes už je to v dospělém hokeji samá kamera, LED obrazovky (kostku jako na jiných stadionech mít nemůžeme), kam se během utkání či turnajů dávají informace k utkání a zviditelňují se partneři.
Ozvučení zápasů a dalších akcí už je také běžné. Dříve se o přerušení nehrálo, nebyly komerční přestávky. To vše vyžaduje další nároky i na zázemí, které dříve nebyly potřeba. Museli jsme udělat i místnost pro videorozhodčího, který v případě nějaké nejasnosti při gólu musí zkoumat záznam hry. Dále místnost pro režii zvuku, místnost pro režii obrazovek, atd. Je toho opravdu hodně.
Místnost pro videorozhodčího najdeme nyní mezi tribunou A a kotlem, že? K čemu sloužil tento prostor dříve?
Bývala tam klubovna s pingpongovým stolem. Ale to se bavíme o 80. letech minulého století.
Najdeme na zimním stadionu i videomístnost?
Ano, určitě. Videorozbor je v moderním hokeji nutný. V moderních halách mají speciální místnost, kino, kde s hráči dělají videorozbor. My jsme pro tento účel vybrali jednu místnost, tzv. VIPku, ve které během hokejových utkání sedí partneři, ale jinak by tato místnost byla prázdná, a tak ji využívá A tým jako videomístnost, ve které je promítačka a plátno.
U koho dalšího se ještě zvýšily nároky nebo potřeby na zázemí na stadionu?
Postupem času jsou další nároky na zázemí sklady, jelikož hráči i kustodi musí mít možnost si někde skladovat materiálové zásoby, výstroj, atd. To vše musí mít dostupné na zimním stadionu.
Dá se tedy říci, že dokážete využívat všechny prostory, kterými zimní stadion disponuje, že?
To ano. (úsměv) Na jedné straně jsme bohužel nuceni zabírat technické zázemí pro lidi a pro zaměstnance nebo různé sklady, ale musíme to udělat, protože i my máme zájem na tom, aby byl sport a hokej v Mladé Boleslavi na co nejvyšší úrovni. Třeba i já z pozice bývalého trenéra chápu potřeby hokejistů. A tak holt někdy musíme v určité chvíli vzít nějaký prostor a udělat z něj něco jiného.
Je něco, co od výstavby zimního stadionu zůstalo na svém místě a nikdy se neměnilo?
Mantinely a hřiště. A dále technické věci – především chladící věci, kompresory, strojovna, rolbárna, kotelna. To změnit nejde.
Vidíte na stadionu nějaký prostor, o kterém víte, že by mohl být využíván jinak či lépe?
Pokud by nedošlo k nějakým stavebním úpravám, tak ne. V roce 2022 se stadion digitálně zaměřoval, aby vůbec mohl vzniknout nějaký projekt či studie, pro případ, že by se dělala rekonstrukce stadionu. Pak by určitě byly prostory, které by se daly využít daleko lépe. O těch vím, jsou tu. Ale pokud mluvíme o stávajícím stavu bez stavebních úprav, tak už tady nedokážeme využít nikde nic. Už to tady de facto nafukujeme.
Nakousl jste budoucí projekt či studii. Jak tedy vidíte budoucnost zimního stadionu? Je v plánu jeho obnova či modernizace?
Určitě se to řeší a plánuje a jednoho dne to určitě nastane. Do budoucna se určitě bude muset řešit větší rekonstrukce. Budova a její technické vybavení je tu staré a původní z 60. let. Čas od času řešíme nějakou nenadálou událost, ale pokaždé se to dalo vždy opravit a vyřešit, ale je samozřejmě otázka času, kdy nastane něco zásadnějšího. Takže ta celková rekonstrukce stadionu je určitě nevyhnutelná, ale zatím není jasné, kdy by k ní mělo dojít. A to jsem ještě nezmínil střechu…
Myslím, že nastal čas podívat se na zázemí A týmu. Mohl byste jej přiblížit?
Zázemí A týmu je největším tady na zimním stadionu. Jsou to dospělí chlapi, je jich početně víc než mládežníků, mají rozsáhlejší realizační tým. Už z této podstaty je požadavek na prostory pro ně daleko větší. Gró šatny je suchá a mokrá šatna, to je v podstatě úplně stejné. Mají velkou sociálku, svou prádelnu, mají i svého maséra, takže mají speciální místnost, tzv. masérnu. Suchá šatna ale v případě A týmu není jen prostor, kde by se převlékali, ale je to i prostor, kde se scházejí jako tým, mají tam stoly a židle, po zápasech je z toho i taková menší jídelna, protože jim tam přivážejí jídlo. Pokud jsou tam hráči celý den, je to i prostor, kde mívají svačiny, někdy tam před zápasem bývají i porady, je tam promítačka, takže jí využívají i jako dílčí videomístnost. V prádelně mají dvě pračky, dvě sušičky, výrobník ledu, v šatně mají malou kuchyňku, kde jim kustod s masérem připravují pití a další věci. Dále mají svou místnost trenéři, je tam malá tělocvična s rotopedy a menší plácek na rozcvičení, dále rehabilitační místnost, která by potřebovala být větší, ale bohužel už nemáme kam ji rozšířit. V té je sauna a vířivka. Na konci dlouhé chodby má speciální místnost kustod, Olda Kopecký, kde brousí brusle, spravuje a upravuje hráčům výstroj a dále jsou tam ještě dva menší sklady.
Určitě nesmíme opomenout ani šatnu soupeře. Kde ji najdeme a má i ona nějaké parametry, které musí splňovat?
Šatna soupeře se nachází pod tribunou B, hned za střídačkou hostí. Podléhá pravidlům a je každoročně kontrolovaná podle licenčního řádu. Musí mít svoje parametry co do velikosti, dále počtu míst a velikosti boxu pro hráče a gólmany. Ti musí mít větší boxy. Musí mít šatnu pro trenéry, svou sociálku a suchou šatnu a kuchyňku. Přidané hodnoty jako rozcvičovna atd., už pro soupeře být dle řádu nemusí. Ale vše, co jsem tu řekl, tak musí mít, jinak by klub nedostal licenci na další extraligový ročník.
Během hokejových utkání všech kategorií musí být vždy přítomen lékař. Také oni mají svou místnost, že? Má také ona nějaké normy, které musí splňovat?
Její součástí musí být defibrilátor, sociální zařízení, umyvadlo a lehátko. O výbavu lékařské skříně a dalších potřeb léků a zdravotnického materiálu už se stará lékař A týmu. Právě on poskytuje servis pro obě mužstva během extraligových utkání, takže tam musí mít vše potřebné. Na zápasech A týmu je lékař i záchranná služba, na utkání mládeže bývá vždy zdravotnický dozor.
Musí stejné parametry pro hokejové zázemí splňovat i malá hala? Co vše se nachází v jejích útrobách?
Malá hala slouží především jako tréninkový prostor. Máme tam čtyři šatny na půjčování pro hostující mužstva nebo na komerční využití např. hobby hokejistů atd. Dále tam je šatna pro rozhodčí, jelikož tam čas od času hrají své zápasy i mládežnické kategorie. Pak tam je přilepená stavební buňka přestavěná na šatnu, o které jsem už hovořil dříve, ve které je aktuálně B tým. Během zápasů a turnajů tam bývá otevřený i kiosek.
A nahoře nad ním je tělocvična, že?
Ano, nahoře nad šatnami a kioskem je tělocvična, kterou využívají všechny kategorie v rámci suchých tréninků. Loni jsme tam dělali nový povrch.
Při vstupu na malou halu si nejde nevšimnout vrátnice. Kdo všechno tedy má přístup na stadion?
Přístup do šatny mají trenéři dané kategorie. Ti ji otevírají svým hráčům, nebo si kluci půjčí klíče na vrátnici. Záleží na trenérovi, jestli dovolí přístup ke klíčům svým hráčům. To už si každý trenér řídí sám, je to individuální, záleží na každém. Na vrátnici jsou sepsaná pravidla pro každou kategorii. Dále máme přístup my, jakožto zaměstnanci. Ledaři, kteří pracují současně jako údržba zimního stadionu, zase musí mít přístup všude tam, kde je voda, topení, atd. Stejně tak i uklízečky, které všechny místnosti uklízí. Zkrátka všichni, kteří v místnosti potřebují něco opravit nebo uklidit. Občas říkám, že uklízečky tady plní napůl funkci služek, servis od nich je naprosto luxusní. Hráči nejsou zvyklí si po sobě uklízet.
Kam má přístup veřejnost, když je na zimním stadionu?
Jak už bylo řečeno, tak prostory zimního stadionu jsou v maximální míře využívány primárně pro hokejisty a jejich zázemí, takže veřejnost se během hokejových zápasů dostane na tribuny, veřejné záchody a k občerstvení a do restaurace. Samozřejmě by bylo super, kdyby tu byl nějaký ochoz, kde by bylo jen občerstvení, ale víme, že to na našem zimním stadionu nejde, takže je to řešeno jinak. Další stánky jsou před hlavním vchodem a pak vzadu mezi velkou a malou halou. Více bohužel nelze.
A během veřejného bruslení? Má veřejnost nějaký prostor navíc? Např. pro uschování věcí?
Šatnu pro veřejnost bohužel nemáme, lidé se musí převléct na lavicích, které jsou kolem plochy. V šatně rozhodčích (pod tribunou K) je pro veřejnost služba, která během veřejného bruslení bere do úschovy oděvy a boty, aby je lidé nemuseli nechávat kolem kluziště.
Chod kiosků s občerstvením provozuje kdo?
Kiosky jsou v pronájmu, má je soukromá firma. To neřeší správa zimního stadionu ani klub.
Vraťme se ještě na chvíli k vybavení. Kdo vznáší požadavky na nové vybavení do kabin nebo zimního stadionu? A kdo tyto požadavky schvaluje a pořizuje?
Neexistují tzv. automatické nákupy všeho, co si kdo vymyslí. Malé provozní investice jsou na dohodě požadavků mládeže nebo A týmu se mnou. No a na mě je pak posoudit, zda je to nákup, který je nezbytný a bude jej hradit SARA MB. Pak dostávám na stůl požadavky, které by trenéři chtěli, ale už to úplně nesouvisí s budovou, o kterou se staráme. To pak řeknu, že to nezaplatíme a musí si pro to najít náhradní zdroj financování, aby si danou věc mohli pořídit (např. televize do kabiny). Nejsou to věci úplně nutné, a tým se pak musí domluvit s klubem nebo si vyberou peníze mezi sebou. Věci pro mládež řeším s šéftrenérem mládeže Petrem Hakenem a vždy se nějak domluvíme.
A větší investice nebo dražší nákupy?
Ano, to už se bavíme o investicích v řádu např. statisíců. Například před touto sezónou se dělala nová podlahová krytina v kabině A týmu. O takových nákupech nemohu rozhodovat sám. Klub si sepíše svoje požadavky, které se pošlou jednatelům společnosti SARA MB a to, co společnost schválí pak přijde mě a já to pak zařídím, koupím. Jsou tam samozřejmě nějaké finanční limity, takže podle toho se řídím. Samozřejmě, že jednatelé také mohou říct, že s takovou investicí nesouhlasí. I takový nákup si pak musí klub řešit ze svých peněz. Ale myslím si, že společnost, potažmo město je hokeji a klubu velmi nakloněna, takže to, že by něco neschválili se děje opravdu výjimečně.
To jsme tedy probrali nákupy nových věcí. Vy ale určitě pečujete o veškeré vybavení a údržbu. Jak často řešíte opravy?
Myslím si, že do šaten, do menších rekonstrukcí nebo drobných oprav, dáváme každoročně po sezóně velké prostředky. Hráči, ale i děti, tu žijí, tráví tu celý den. Po škole je sem vozí rodiče nebo trenéři – mívají suchý trénink v tělocvičně nebo hry, pak mají pauzu, jdou na led a tráví tu ještě minimálně další hodinu, než odejdou. Je potřeba pro ně vytvářet komfortní prostor, aby se jim tu líbilo.
Část věcí se samozřejmě zničí, to je každoroční kolorit. Když skončí sezóna, projdeme šatny, zapíšeme si, co je potřeba opravit – okopané rohy, malby, prach, krytina na zemi, aby se netupily brusle. V době výluky, kdy není led a netrénuje se, se na tom postupně pracuje. Každoročně se do toho dá nemalá, ale nutná částka, aby to mělo úroveň a plnilo to svou funkci.
Jaké jsou třeba nejčastější opravy, které děláte?
Hráči v šatně sedí na takovém boxu, kde mají uložené věci. Jsou na pantech, které se občas urvou, nebo praskne deska. To je asi jedna z nejběžnějších oprav, které provádíme v průběhu sezóny. Pak jsou takové ty větší, které provádíme až po ukončení sezóny. Pokud se např. v průběhu sezóny stane, že se někde ulomí klika nebo něco nefunguje, tak to dotyčný nahlásí na vrátnici a my to v dohledné době opravíme.
Všechny opravy zvládáte vlastními silami?
Ano, spoustu věcí zvládnou ledaři a zaměstnanci zimního stadionu opravit sami. V rámci řádného hospodaření s prostředky jsme schopni si spoustu věcí opravit svépomocí. Když ale víme, že se jedná o něco náročnějšího, na co už nestačíme, tak si zavoláme specializovanou firmu, která to udělá. Opravy se řeší neustále, po každé sezóně. K opotřebení dojde každodenním běžným používáním. Po x letech se i tento nábytek mění.
Jsou opravy vždy nutné, nebo by se některým dalo předejít?
Občas si říkám, že se by se k tomu vybavení mohli chovat lépe, opatrně, aby se toho tolik nezničilo. Teď nemluvím o nějakém běžném opotřebení, ale někdy dochází vyloženě k poničení věcí. Jedna věc jsou emoce a druhá věc je lajdáctví. Pokud něco poničím v emocích, dokázal bych to prominout, ale pokud něco rozbiju díky lajdáctví, jen pro to, že to není moje, tak to už je za hranou. Doma by to ten dotyčný nikdy neudělal a tady to udělá. To mě mrzí.
Řešili jste na zimním stadionu i nějaké krádeže?
V poslední době jsem rád, že jsem žádné krádeže neřešil (ťuká na stůl). Na druhou stranu, i krádeže se tu kdysi řešívaly, ale je to těžké. V šatně sedí 20 – 25 hráčů a něco se ztratí. Pokud se ztratí něco v šatně, řeší si to trenéři s týmem mezi sebou. To se ke mně ani nedostane.
Má mladoboleslavský stadion zabezpečení, aby nedocházelo k větším krádežím či poškození vybavení?
Jsem hodně ostražitý a hodně se o věci starám. Jde o velkou budovu, takže tu musíme fungovat na bázi tzv. generálního klíče. Nemůžeme nosit obrovský svazek se spoustou klíčů, to je nesmysl. Podstata spočívá v tom, že když vezmu generální klíč, který má ochranu a půjdu si ho kamkoli nechat udělat, tak mi ho neudělají jen tak. Systém má trvalou ochranu a klíče mohu nechat přidělat jen já a ředitel společnosti. Nikomu jinému ho neudělají.
Dále máme stadion pod kamerovým dohledem. Ten mám napojen i domů na svůj tablet, abych měl o dění na zimáku neustálý přehled. Jsem hodně obezřetný a vedu k tomu i své zaměstnance, aby každou abnormálii, každého člověka, který nemá na stadionu co dělat (nevypadá jako rodič a je tu v době, kdy by tu ani neměl, co dělat), tak aby mi to hlásili. To platí i pro osoby, které jsou pod vlivem alkoholu nebo jiných látek, ty jsou ihned vykázány. Je to i v provozním řádu zimního stadionu. Dále jsou tu chodby/sekce, kde je kódovací zařízení, které je napojené na PCO (pult centrální ochrany, pozn. red.). Když dojde k narušení prostoru, tak vyjíždí PCO. Je tu spousta důležitých provozů, čpavkové hospodářství, takže stadion musí být řádně zabezpečen.
Děkujeme za rozhovor.
